|
|
Jan Czerný |
|
|
|
|
místopředseda KDU-ČSL
Praha 2 |
|
|
|
|
|
||
|
|
|
|
|
|
Sjezd KDU-ČSL 9. prosince 2006, Brno Kandidatura do
Celostátního výboru |
|
Vážené členky a vážení členové KDU-ČSL, dne 9. prosince 2006 se v Brně bude konat mimořádný sjezd naší strany. Všichni víme, jak důležitý bude pro další osud křesťanské demokracie v České republice. Mnozí z nás se sice poslední týdny věnovali volební kampani, celorepublikový výsledek však znovu potvrdil, jak velký vliv má celkový obraz strany na zisk hlasů voličů při komunálních volbách. Do sjezdu zbývá 5 týdnů a několik dní. Zdá se, že v mnoha okresech vůbec neproběhnou konference a nebudou se zřejmě konat ani konference krajské. Delegáti sjezdu zůstanou ve většině titíž, kteří v Plzni bez zaváhání potvrdili ve funkci bývalého předsedu M. Kalouska a žertovali o trojciferném zisku v červnových volbách do Sněmovny. Není přijatelné, aby diskuse o minulosti a budoucnosti KDU-ČSL se vedla jen na sjezdu a ještě navíc až po volbě nového vedení. Celá členská základna má právo znát kandidáty na funkce v celostátních orgánech předem, stejně jako má právo znát jejich názory, diskutovat s nimi a klást jim otázky. Proto jsem se rozhodl předložit všem členům strany moji kandidaturu do Celostátního výboru v co největším časovém předstihu. I když současné vedení strany nenavrhlo volbu členů celostátního výboru do předběžného programu sjezdu, jsem přesvědčen, že změny musí nastat i na této úrovni vedení strany. Pevně věřím, že k mé kandidatuře se přidají i další kandidáti a volba do celostátního výboru se uskuteční. Jsem připraven odpovídat členům strany na všechny otázky. Povzbudí mne Vaše podpora, potěší Vaše připomínky a pomůže mi Vaše kritika. Na setkání s Vámi se těší Jan Czerný KDU-ČSL Praha 2 jcz@centrum.cz P.S. Prosím všechny sympatizanty o další šíření tohoto dopisu mezi členskou základnu naší strany. Děkuji. |
|
Vážené členky a vážení členové KDU-ČSL,
Na úvod si dovolím parafrázovat již proslulý novoroční projev prezidenta Václava Havla z roku 1990: „Naše strana nevzkvétá.“ Naše strana se chystá na mimořádný sjezd, což samo o sobě potvrzuje, že se nachází v mimořádné situaci. Někteří tento stav nazývají „za pět minut dvanáct“. Pět minut od politické bezvýznamnosti. Příčinu neúspěchu KDU-ČSL nevidím v jejím politickém programu. Příčinou neúspěchu je vnitřní stav naší strany: politické vedení bez zájmu o členskou základnu, bez vize dalšího rozvoje strany. Absence skutečného dialogu a rovného přístupu k informacím. Počet členů strany stagnuje, počet aktivních členů se stále snižuje a v mnoha místních i okresních organizacích dosahuje kritické hodnoty. Je nedůvěryhodné, pokud slibujeme, že si poradíme s problémy společnosti a přitom uvnitř vlastní strany nejsme schopni zavést plně demokratické, motivující a průhledné prostředí. Náš program také nemohou nabízet lidé, kteří značnou část energie spotřebují na vlastní obhajobu. Nepostoupíme dále, pokud znovu nezískáme sebevědomí, čerpající energii z demokraticky fungující strany. Lidé nás budou volit, pokud z našeho chování budou cítit, že máme zdravé sebevědomí, dokážeme prosazovat vlastní program a máme odvahu k pravdě. Nesouhlasím s tezí, že odpovědnost za krizi nesou média, jiné strany či snad dokonce "neuvědomělí křesťané". Za krizi neseme vinu především my sami, a zejména ti, kteří stáli v čele strany, nedokázali ji modernizovat a naopak se podíleli na její stagnaci. Myslím, že nejsem daleko od pravdy, když řeknu, že dosavadní KDU-ČSL nebyla stranou jednoho muže, ale tří: J. Kasala, M. Kalouska a P. Rybáře. Je příznačné, že Kalouskovo porušení slibu voličům neodsoudili v prvé řadě členové celostátních orgánů, ale členská základna. Již delší dobu se totiž členové celostátních orgánů nebyli schopni postavit proti nedemokratickým postupům, uplatňovaným v KDU-ČSL. Ze strany se vytratilo společenství, stal se z ní podnik, o němž jsou navíc někteří přesvědčeni, že je jejich vlastnictvím. Věřím, že lidé, kteří dlouho dobu stáli ve vedení KDU-ČSL a kteří tvrdí, že jim skutečně jde o další osud křesťanské demokracie v České republice, dokáží kriticky zhodnotit své působení a nebudou na nadcházejícím sjezdu kandidovat. Jsem přesvědčen, že nový tým v čele KDU-ČSL změní atmosféru ve straně. Nebude na to potřebovat čtyři roky, ale postačí týdny. Zásadní reformu je pak možné (a životně nutné) provést do dvou let. Za základní úkoly považuji:
Považuji za správné, aby funkční období všech stranických orgánů bylo dva roky. Proto prohlašuji, že nejpozději po dvou letech od zvolení rezignuji na svěřenou funkci. Protože mnozí z vás mě neznají, uvádím na konci této veřejné kandidatury krátký životopis. Doufám, že budeme mít brzy příležitost k osobnímu setkání. Činnost politika samozřejmě vždy nejlépe posoudí jeho okolí. Ideální by proto bylo, kdybyste například mohli být přitom, když jsme s kolegy zakládali Junior klub KDU-ČSL. Zajímavé by bylo - a to i pro mne - zeptat se zastupitelů a úředníků Městské části Prahy 2, kde jsem působil jako předseda klubu zastupitelů KDU-ČSL, jak oni vnímali moji činnost. A konečně, proč se nezeptat i politiků KDU-ČSL, se kterými jsem byl či jsem ve sporu o budoucnost strany, zda jsem tento souboj někdy vedl nečestně. Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří se mnou od mého vstupu do KDU-ČSL v roce 1997 spolupracovali nebo diskutovali o podobě strany, třebaže někteří sdíleli jiný názor. A také děkuji všem, kteří chápou úsilí o demokratizaci naší strany jako příspěvek pro posílení demokracie v České republice. K tomuto cíli jsme všichni povoláni.
(diplomat na Velvyslanectví ČR v Alžíru) Jan Czerný V Praze, dne 5. října 2006 |
|
Vážené členky a vážení členové KDU-ČSL, I. Do sjezdu zbývá přesně
měsíc. Rád bych se vás všech zeptal, zda jste již byli osloveni kandidáty na funkce v celostátních orgánech strany. Zda jste si mohli přečíst jejich alespoň základní vyjádření k tomu, co se ve straně odehrává, dozvědět se o jejich názorech na další vývoj KDU-ČSL. Zatím jsem byl "osloven" pouze dvěma členy strany, aniž by v jejich dopisech padlo jasné slovo o úmyslu kandidovat. Uvidíme, co přinesou další dny. Zdá se, že dalším kandidátům nestojíme za pár řádek. Na co čekají? Bojí se vyslovit své názory, aby pak mohli na sjezdu o to snadněji domlouvat vzájemné podpory a ad hoc koalice bez reálného politického obsahu? Po rozeslání kandidatury do Celostátního výboru (před dvěma týdny) jsem od vás, členů strany, obdržel mnoho ohlasů. Moc za ně děkuji. Děkuji za dopisy, ve kterých vyjadřujete podporu mému programu. Děkuji i za dopisy, ve kterých s mými názory polemizujete. Je to potrava k přemýšlení. Děkuji i za dopis, ve kterém jsem se mj. dozvěděl, že "mám nekonečnou chuť po funkci". Tento dopis strany mě utvrdil v přesvědčení, že strana, ve které její místopředseda píše členům dopisy s podobnou dikcí a obsahem, je skutečně nezdravá, a že je třeba ji léčit. Pokušel jsem se vám všem odepsat a odpovědět na otázky a připomínky. Doufám, že jsem nikoho nevynechal. II. Rád bych se ještě jednou
věnoval otázce, jak stranu posílit a rozhýbat. Vedení strany, které má zájem o její úspěch ve společnosti, dlouhodobě podněcuje aktivitu a energii členů strany. Vedení strany nemá ani na okamžik vyvolat ve členech pocit, že se smiřuje s jejich konzumním postojem, či že jí dokonce takový postoj vyhovuje. Neustále by mělo nabízet členům možnosti zapojit se do politického života, zdůrazňovat, jaké možnosti strana nabízí svým členům v oblasti získávání informací a rozhodování. Zvláštní pozornost musí věnovat lidem s kritickými a reformními názory. Vždyť kdo se angažuje, něco zpravidla rozhýbe, kdo je se vším spokojený, zůstává většinou pasivní. Naříkáme si nad nedostatkem nových tváří. KDU-ČSL ztrácí každým rokem stovky členů. Průměrné stáří člena strany se zvýšilo na 62 let. Stále menší počet aktivních členů musí zvládat stále větší množství práce. Ale už jsme si položili otázku, co novým členům nabízíme, jak se je snažíme vtáhnout do politiky? Ano, my je musíme doslova VTAHOVAT do politiky! A ne pouze nové členy, ale i ty, kteří jsou ve straně již nějakou dobu, a nikdo je zatím neoslovil! Vedoucí představitelé strany na všech úrovních jsou tady od toho, aby přesvědčovali členy, že si mají přijít poslechnout si zasedání celostátní konference, krajského či okresního výboru! Mají jim nabízet co nejvíce informací, doslova je nutit do čtení zpráv, zápisů, usnesení, analýz a vyžadovat od nich připomínky, názory, návrhy na zlepšení, neotřelé nápady! Ve vedení strany tedy nemohou být lidé, jejichž logika je naruby, převrácená. Lidé, kterým nebylo a není hloupé, že členové strany stojí před zavřenými dveřmi Celostátní konference! To nemohou dělat lidé, kteří se léta zuby nehty brání (porušujíce přitom bez uzardění stanovy) poskytnout usnesení celostátních orgánů, zápisy z jednání, stranické dokumenty, zprávy o činnosti. Ani ti, kteří za každou žádostí o informaci vidí zlý úmysl, místo aby byli rádi, že se někdo zajímá o financování strany, o vnitřní demokracii, že je někdo ochotný podílet se na interních kontrolních mechanismech! Takové "vtahování" do politiky přirozeně motivuje členy k aktivitě, dává jim pocit sounáležitosti se stranou, poskytuje jim jistou symbolickou odměnu za jejich snažení a za čas, který straně věnují. Zároveň nijak neporušuje demokratické principy: tito lidé nerozhodují, ale jsou PŘÍTOMNI rozhodování. Od této fyzické přítomnosti je jen krůček k přání podílet se na rozhodovacím procesu. Je jen krůček k nastartování vlastní politické aktivity, krůček k účasti ve volbách, vnitrostranických, komunálních, sněmovních, senátorských. Jenže! Naši volení představitelé nám na posledním sjezdu utáhli smyčku okolo krku a vyhlásili čtyřleté funkční období. Spáchali jsme tak vědomou sebevraždu. Obávám se, že toto rozhodnutí bylo vedeno hlavně touhou udržet se co nejdéle ve funkci a snížit dalším členům možnost podílet se na rozhodování, potlačit vnitřní konkurenci a vnitrostranickou politickou soutěž! Vážení spolustraníci, věřte mi nebo ne: Nemám nekonečnou chuť po funkci, mám obrovskou chuť obrátit v KDU-ČSL zaběhanou logiku. Logiku, která stranu dusí.
S pozdravem Jan Czerný 9. 10. 2006 |
|
Projev na setkání pražských
lidovců v paláci Charitas dne 24. 11. 2006 Hezký večer, Vážené členky, vážení členové, někteří z vás mi někdy vyčítají, že mám příliš radikální názory a že se vyjadřuji velmi emotivně. Dnes večer zůstanu radikálním, protože v určitých případech jen radikální léčba pomůže pacientovi zachránit život. Pokusím se však být méně emotivní, i když pro mne je politika spojená s emocemi a nedokážu ji provozovat bez jisté míry nadšení. Je to asi druhá strana mé osoby, jakýsi rub mého současného povolání, ve kterém se ode mne vyžaduje klid a umírněnost. Před dvěma dny jsem se vrátil z Mauretánie, kde jsem pozoroval průběh voleb. Během mé cesty jsem byl nucen se přepravit k jedné volební místnosti přes řeku v malé a chatrné kánoi za pomoci místního kormidelníka. Při té plavbě jsem si uvědomil, jak se dnešní stav KDU-ČSL podobá té kánoi. Byla plná vody a já měl po celou plavbu strach, že se potopí a já skončím v té kalné vodě, nejspíše plné lačných parazitů bilharziózy. KDU-ČSL je v krizi. To neříkám jen já, to víme, nebo cítíme my všichni. Ta krize nenastala v srpnu letošního roku, ta krize přicházela pomalu, pomalu se do naší lodi dostávala voda. Naším problémem ale není to, že voda prosakuje, ale to, že si toho nevšímáme, že tu vodu nevyléváme, že nekytujeme díry. Mnozí také nyní volají, abychom nevylévali vodu, ale abychom především uvažovali, jakým směrem plout. Jenže! Když je člověk uprostřed řeky a voda stoupá, buď začne vylévat, nebo za chvíli už nebude mít žádnou loď. Jestli se ale ptáte, kam vlastně jednou s tou opravenou lodí plout, pak nemohu říci nic jiného, než že naším údělem je prostě politické střed. A s nadsázkou lze tvrdit, že politickým středem v naší republice je právě ta malá pomlčka mezi KDU a ČSL. Nevidím důvod, proč se jí zbavovat. Program mé kanidatury do Celostatního výboru, který jsem předložil již před měsícem a který je ve velké míře obsažen také v prohlášení hnutí Nový kvas, má jediný cíl: čerpat vodu a kytovat, aby se nám ta naše kánoe nepotopila. Hlavně ale musíme přesvědčit lidi, kteří na té lodi s námi jedou, že má cenu, aby na ni vydrželi, že ta loď má budoucnost a že stojí za to, aby pro ni vydali více energie. Pokud se nám to podaří, máme vyhráno. Pokud necháme lidi, aby se dál jen pohodlně vezli, a ty aktivní, kteří volají, že do lodě teče voda, necháme okřikovat nebo umlčovat, pak prohrajeme a půjdeme ke dnu. Je to tedy program krizový, program záchranný, který vyžaduje velkou energii od všech, změnu zaběhané logiky, změnu priorit. Vyžaduje použití jiných prostředků, než v době, kdy je loď suchá a pluje si po klidném proudu. Navíc, je těžko představitelné, že záchranné práce povedou lidé, kteří tu vodu v lodi nechtěli vidět. Byli bychom blázni, kdybychom se jim v této chvíli svěřili do rukou. A čeho se musíme zbavit jako prvního: Letargie! Ospalosti! Netečnosti! Vedení strany dosud nepochopilo, že jedním z jeho hlavních úkolů je iniciovat aktivitu straníků. Nejsme v situaci přetlaku, kdy stačí spoléhat na přirozenou soutěživost členů strany. Politici na všech úrovních jsou tady od toho, aby přesvědčovali členy, že si mají přijít poslechnout zasedání okresního, krajského výboru, nebo celostátní konference. Mají jim nabízet co nejvíce informací, doslova je nutit do čtení zpráv, zápisů, usnesení, analýz a vyžadovat od nich jejich připomínky, názory, návrhy na zlepšení, neotřelé třeba i bláznivé nápady. Takové vtahování do politiky přirozeně motivuje členy k aktivitě, dává jim pocit sounáležitosti se stranou, poskytuje jim jistou symbolickou odměnu za jejich snažení a za čas, který straně věnují. Jaké jsou naše další obecnější úkoly při vytváření demokratického prostředí v České republice (protože to je koneckonců, byť si to někdy nechceme přiznat, hlavním cílem našeho působení v politice): musíme se snažit potlačit roli strany jako instituce, která o všem rozhoduje, která vše rozděluje či přiděluje. Politické strany se totiž v poslední době stávájí v očích občanů součástí státní moci, místo aby zůstaly tím, čím mají být především - hlavním prostředníkem mezi občanem a státem. Přestaňme také spoluobčanům předstírat, že máme obrovské kapacity k řešení společenských problémů. Nemáme! Musíme si konečně připustit, že řešení problémů neprobíhá primárně uvnitř politických stran, ale na základě iniciativy, podnětu strany. Je velkým úkolem KDU-ČSL umět si takové služby vyžádat. To naší straně strašně chybí, mít kolem sebe myšlenkové podhoubí, které by pracovalo na naší zakázku. Přitom právě křesťanská strana k tomu má takové výborné předpoklady! Za své základní úkoly v Celostátním výboru považuji:
Na závěr bych dodal ještě jednu - chcete-li - radikální doušku: Tak jsme to dělali doposud, to prostě dál nepůjde. Takhle loď půjde ke dnu. Naději nám může dát jen tým, který si bude vědom, v jakém stavu loď je a dokáže ostatní členy posádky motivovat a probudit v nich skrytý potenciál. Jan Czerný 24. 11. 2006 |
|
Proč máme křesťanství v názvu? Vedeme bouřlivé diskuse o tom, proč vlastně máme v názvu strany slovo "křesťanská". Myslím, že to slovo nás nezavazuje k tomu, abychom v našem programu měli obsaženo učení církví, abychom stále mluvili o politice jako službě bližním, abychom poukazovali na morální prohřešky všech okolo nás, aby v našich sekretariátech visely kříže a abychom se nazývali bratry a sestrami. To slovo nás zavazuje k velké citlivosti v otázkách lidské důstojnosti, sociální spravedlnosti, lidských práv, bezpečnosti. Okolí od nás očekává, že právě k těmto oblastem budeme směřovat svoji pozornost a že o těchto oblastech budeme iniciovat nejenom vnitřní, ale zejména veřejnou diskusi. Že se budeme společně scházet právě nad těmito záležitostmi, abychom hledali to, co napomáhá k blahu všech. A když pak společně najdeme řešení nebo východiska, které se nemusí shodovat s učením církví, neznamená to, že bychom se zpronevěřili slovu křesťanská strana. Jan Czerný 25. 11. 2006 |
|
© JCZ |
Rozhodl
jsem se na sjezdu kandidovat do Celostátního výboru KDU-ČSL. Považuji tento
krok za logické vyústění mé dlouhodobé snahy o reformu strany. Činím tak
s dostatečným předstihem, s otevřeným hledím a bez taktizování,
abych povzbudil i další členy strany, kteří dosud váhají nebo se stále
neodvažují takový krok podniknout. Musíme dokázat, že v KDU-ČSL je mnoho
lidí, kteří jsou připraveni za stranu převzít odpovědnost.