Koncepce politického vývoje KDU-ČSL pro Junior klub

Helmut Kohl v poselství sjezdu KDU-ČSL napsal, že nestačí vyhlížet cíl, ale že je třeba vstoupit na správnou cestu. Toto heslo se nakonec objevilo i ve stručném volebním programu “Jak na to”. Volba správné cesty a vykročení na ni je v povolební situaci to základní, co křesťanskou demokracii v České republice čeká.

Tato volba se odehrává v atmosféře nejistoty, existenčního strachu, nově poznané reality opozičního postavení a nakonec i v období personálních a koncepčních střetů zásadního významu. Byly bychom vskutku na okraji propasti, kdyby se nám tyto negativní prvky nepodařilo převést v pozitivní skutečnosti.

Pocit ohrožení vyvolává v každé bytosti obrannou reakci, jejíž charakter je závislý na zhodnocení vlastních sil. Základem sebehodnocení KDU-ČSL by měl být v prvé řadě realistický pohled na členskou základnu. Vedle složení věkového, profesního a regionálního je nutné brát v úvahu i její “ideové” rozvrstvení.

Debaty posledních dnů a týdnů ukázaly, že názorové spektrum členů naší strany je velmi široké a sahá od zastánců pravo-středové koalice k stoupencům koalice středo-levé. Navenek přitom strana vystupuje konzistentně a ani uvnitř nejsou výrazné známky toho, že by hlasatelé krajních postojů byli umlčováni nebo dokonce vylučováni. Jsem pevně přesvědčen, že tento široký názorový záběr je pro stranu výhodou a šancí do budoucna. Je na něm totiž možné budovat středový politický prostor.

Volby roku 1998 přinesly důkaz vytrvalosti voličstva ODS. Některé hlasy přesto označují ODS za stranu jednoho muže, za stranu s nejistou budoucností, za stranu bez dlouhodobějších vyhlídek. Jejich houževnatost v posledních měsících však spíše naznačuje opak. Lze tedy předpokládat, že dominantní postavení ODS na pravé straně politického spektra se v nejbližší době nezmění. Je pravděpodobné, že i nadále bude veřejnost spojovat pojem “pravice” s touto stranou.

Myslím, že za této situace bychom se neměli snažit rehabilitovat “pravicovou politiku”. Užitečnější je přesvědčit voliče, že KDU-ČSL představuje demokratickou alternativu jak vůči pravicové ODS, tak proti levicové ČSSD.

Téma “středu” se může ukázat jako velmi nosné. Není zatíženo ideologií, usnadňuje vzájemně komunikaci a při řešení problémů volí mechanismus “jemných vah”. Středovou politiku lze uskutečňovat prostřednictvím pohybu v pořadí priorit v delších časových obdobích. Tento postup pak státu přináší stabilní politické prostředí, aniž by bylo třeba spoléhat na dohody o rozdělení moci.

Odchod strany do opozice přináší nepochybně určitá nebezpečí: strana se uzavírá, hledá vinu všude kolem sebe, chová se bolestínsky, lpí na dogmatech a stává se fundamentalistickou. Není možné si namlouvat, že podobná úskalí naši stranu nepotkají. Otevřené deklarování středového postavení a kroky praktické politiky s takovou deklarací spojené mohou však uchránit stranu od sebezhroucení.

Představitelé strany deklarují, že budoucnost je třeba si odpracovat. Tento postulát se vztahuje nejen na celou republiku, ale i na KDU-ČSL. Je jasné, že moje koncepce “tvoření středu” i Jirkova koncepce “boje o pravicového hegemona” jsou jen návody, jakým směrem vykročit. Na obou cestách se pak musí tvrdě šlapat a jsem přesvědčen, že kroky k cíli budou stejné.