Hledejme střed - Svobodné slovo

Mnoho se v těchto dnech hovoří o sestavování životaschopné vlády, potenciálních koalicích a tichých podporách. Málo je slyšet hlasů, které by viděly politickou scénu a její budoucí vývoj jinak, než právě skrze větší či menší vymezování vedoucích představitelů parlamentních stran vůči sobě navzájem.

Někteří pozorovatelé z výsledku voleb usuzují, že občané začínají chápat realitu jako střetnutí dvou hlavních proudů, které jsou reprezentovány na jedné straně ODS a na druhé ČSSD. Po historicky nutné fragmentaci politické scény po roce 1989 se prý situace zpřehledňuje, lidé se přiklánějí k silným stranám, a strany malé pomalu ztrácí důvod k existenci. Pojem pravice, levice se nezadržitelně stává majetkem dvou soupeřících subjektů. Budiž, možné to je.

Stojí však za úvahu, zda dnešní situace nevybízí k hledání a formování silné a sebevědomé středové formace. Opusťme všechny politologické poučky a uvažujme “po selsku”. Pokud si ODS a ČSSD vymezují prostor na krajích politického spektra a nepřipouští ani teoretickou možnost vzájemného přiblížení (viz. například marný pokus Zielence o větší rozkročení ODS nebo vyloučení poslance Wagnera z ČSSD), pak se ostatním nabízí jedinečná příležitost: působit aktivně v širokém prostoru, který připomíná úrodnou krajinu mezi dvěma vysokými přehradami.

Jestliže občané dosud volili primárně vpravo nebo vlevo, pak to ještě nemusí znamenat, že by se i v budoucnu odvrátili od strany, která by se definovala jako středová. Pro úspěch takové strany by bylo důležité, aby kromě odborného potenciálu a dlouhodobější stability představila veřejnosti i kultivovanou vnitřní komunikaci a respekt k protichůdným stanoviskům. Žádná taková strana se zde zatím neobjevila.

Domnívám se, že právě v této chvíli se rozhoduje o tom, zda v České republice vznikne středová strana a že místem tohoto rozhodnutí je KDU-ČSL.

Teprve bouřlivá jednání o povolebních koalicích ukázala, jak široké názorové spektrum je v této straně obsaženo. Nejedná se přitom o nějaký náhodný slepenec o moc usilujích osob, ale o jednu z nejstabilnějších a nejdéle budovaných členských základen. První okamžiky vnitrostranického sporu přitom naznačují, že mezi obhájci středolevé a pravolevé koalice probíhá čilá diskuse, ve které však nejsou žádné hlasy zesmněšňovány, umlčovány nebo dokonce vylučovány. Pokud se Lidové straně podaří tento vnitřní konflikt ustát, pak vlastně veřejně vymezí prostor, ve kterém je možné provozovat slušnou, klidnou a perspektivní středovou politiku. Mezi dvěma krajními břehy, omývanými vlnami bojovně a ideologicky naladěných velkostran, se rozprostře pro voliče nepominutelná alternativa nepochybně evropské a demokratické pevniny, na jejímž území se prosazují takové zásady a hodnoty, jako úcta k životu, svoboda, odpovědnost, spravedlnost, solidarita, lidská práce, přirozená společenství.

Není pochyb, že o orientaci té které strany nerozhoduje hlasitá verbální deklarace, ale uskutečňovaný program a reálné chování v nejrůznějších životních situacích. Pokud KDU-ČSL dokáže zůstat stranou tak otevřenou a komunikujicí jako dosud, pak ji hledajicí český volič označí za středovou dříve, než by to kdy učinila ona sama.