Buďme optimisté. Za tři měsíce skončí čtyřleté období, během kterého byla KDU-ČSL v opozici. Zkusil jsem si položit otázku, jak se nám podařilo využít tohoto nečekaného a nechtěného daru (vycházím přitom z předpokladu, že odchod do opozice je určen především k tomu, aby se členové strany zamysleli nad tím, proč jsem se ocitli v takovém postavení, a také, abychom měli více času a energie věnovat se budování kvalitní stranické základny a "infrastruktury"). Zde je má úvaha v několika stručných bodech:

 

1) Analýza předchozího období

Zamyšlení nad naší účastí v minulých vládách prakticky neproběhlo. Všichni jsme byli nejspíše přesvědčeni, že chování KDU-ČSL uvnitř koalice bylo vždy ideální, že naše postupy byly prosty chyb. Nikdo nezpochybnil ani značně ultimativní požadavek KDU-ČSL po volbách 1998, kdy jsem dávali najevo, že se v případné koaliční vládě nespokojíme s takovým počtem ministrů, který by odpovídal volebním výsledkům naší strany.

 

2) Ztráta charismatické osobnosti Josefa Luxe v čele strany

Následovalo období hledání nového politického stylu a strategie, které dosud neskončilo. Cítím, že heslu “Klidná síla” chybí v tuto chvíli aktuálnost. Máme k dispozici nějaké jiné?

 

3) Čtyřkoalice

Projekt založený na odporu proti opoziční smlouvě. Jeho budoucnost je tak ve velké míře závislá právě na budoucnosti opoziční smlouvy. Vznik Čtyřkoalice se podobal tomu typu chemické reakce, při kterém dochází k spotřebovávání velkého množství energie, a tedy i ke snižování teploty v laboratorní baňce. Koaliční nadšení se někde přeneslo naprosto bezúčelně - a z hlediska budoucnosti možná i nebezpečně - do voleb místních a krajských.

 

4) Volba Cyrila Svobody za předsedu strany

Významný mezník. Pro mnohé překvapující zjištění (pro některé kladné, pro jiné záporné), že členská základna dokáže účinně reagovat na události ve vrcholné vnitrostranické politice.

 

5) Vztah vedení ke členské základně

Myslím, že zde je nejvíce cítit, že ČSL byla před listopadem 1989 součástí Národní fronty. Chování některých funkcionářů a jejich přezíravý vztah ke členům strany mi připomíná fungování úředníků v minulém režimu. Jsem nadále přesvědčený, že je třeba trvat na oddělení administrativní a politické složky strany. Je smutné konstatovat, že zejména na celostátní úrovni nedošlo za čtyři roky k podstatné změně. Krajské sekretariáty pracují lépe a uvědomují si více svůj servisní charakter vůči členské základně. Bez náhrady byla zrušena politická grémia, nově se objevilo setkání předsedů okresních a obvodních organizací s vedením strany, zatím mu však chybí potřebná pravidelnost. Je velmi důležité, aby strana podrobněji informovala členy o svém provozu a hospodaření. Určité informace musí být aktivně stranou nabízeny, nikoliv jako dosud, aby byli členové nuceni o tyto informace složitě žádat. Každý podnět členů strany musí být vyhodnocen a člen na něj musí dostat v rozumné lhůtě odpověď.

 

 6) Odborné komise

Přes dílčí změny je situace nadále neuspokojivá. Předsedové komisí jsou "dekretováni", výstupy komisí nejsou pravidelně publikovány, vše se podřizuje parlamentnímu cyklu a časovému harmonogramu poslanců a senátorů, komisím chybí organizační zázemí a řád.

 

7) Internet

Vcelku dobře sloužící zdroj určitého typu informací. Za vynikající považuji rozhodnutí poskytnout svobodný prostor k aktivitě krajským a místním organizacím. Je třeba kritizovat nejasnou situaci s přístupem na hlavní stránku: Kdo a podle jakého klíče rozhoduje o tom, jaké a čí názory jsou zde publikovány? Nelíbí se mi, že není vidět snaha stránky průběžně vylepšovat. U strany s padesátitisícovou členskou základnou považuji za skandální, že sjezd v roce 2001 nebyl přenášen on-line po internetu.

 

8) Časopis

Zrušení starého "Hlasu" je úspěchem, úspěchem je i odstartování “Nového hlasu”. Na jeho obsahové hodnocení je třeba počkat. Zdá se mi však, že určité chyby se opakují: nevyjasněně postavení a odpovědnost šéfredaktorky, redakční rady a vydavatele. Myslím, že KDU-ČSL výrazně chybí celorepubliková ročenka, kterou např. na krajské úrovni vydávala v letech 1999-2001 krajská organizace Praha.

 

9) Vnitrostranické reformy

Myslím, že je škoda, že předseda Cyril Svoboda ihned po svém zvolení vyhlásil určité moratorium na vnitrostranické reformy s odůvodněním, že je třeba netříštit síly a počkat na období po volbách. Pokud totiž při volbách uspějeme, strana opět odloží reformy na neurčito, protože vše se podřídí úspěchu ve vládě.

 

 

Jestliže však v červnu 2001 bylo moratorium nedobrým rozhodnutím, v březnu 2002 je životní nutností. Ano, v těchto volbách jde opravdu o mnoho. Chci proto zakončit tento dopis výzvou:

 

Volby v červnu 2002 pro nás skončí úspěchem pokud přesvědčíme naše nejbližší okolí, že je třeba volit KDU-ČSL.

Podle mé zkušenosti patří k nejtěžším úkolům přesvědčit např. sourozence, rodiče nebo blízké příbuzné, že mají vhodit do urny lístek s názvem strany, které jste členem (tedy pokud nemáte zrovna to štěstí, že volí KDU-ČSL jaksi přirozeně - sami od sebe). Vždyť celou dobu slýchávali naše vyprávění o poměrech ve straně, vyprávění často velmi barvitá. O jiných stranách tak podrobné informace neměli a mohli se tak domnívat, že v nich běží vše bez problémů. Nebo je naopak rozčilovalo, pokud jsme v určitých chvílích nekriticky bránili své politiky či politiku KDU-ČSL.

Ano, je těžko býti člověku politikem ve vlastní rodině. Dokázat věcně hovořit o politických tématech u rodinného krbu bývá vskutku vrcholným kouskem praktické diplomacie. Přesto je nutné i v úzkém kruhu našich domácností konat volební kampaň - decentní, ale přec! Znamená to být připravený ke klidné diskusi, netvrdit neustále, že všechno víme a děláme nejlépe. Možná takový přístup pomůže přesvědčit nejen naše blízké, ale i "vzdálenější" voliče. 

 

25. března 2002

 

 

Jan Czerný

místopředseda KDU-ČSL Praha 2