Po šesti měsících naprosto hmatatelné stagnace po sjezdu v
Pardubicích ztratila naše strana v těchto volbách další část politického vlivu.
Senátní volby ještě ani neskončily a už jsme se stali svědky zahájení kampaně
pro volby stranické. Inu, proč ne. Odmítám však, aby opět došlo jen k dalšímu
palácovému převratu a v KDU-ČSL se nic zásadního nezměnilo. Chci, aby se sjezd
odehrál až poté, kdy bude dán prostor a čas ke kvasu v těch nejodlehlejších
koutech členské základny. Poté, kdy byly všem kandidátům položeny ty
nejzáludnější otázky a kdy bude připraven a prodiskutován návrh změn stanov. V
KDU-ČSL je vždycky na všechno příliš času a pak náhle, přes noc, není dost času
na nic, zejména ne na ty nejdůležitější věci.
Osobně se těším na klání kandidátů a jsem připraven dát některým z nich svoji
skromnou podporu. Zatím jsem ale nenašel program, který vytrvale hledám. Jaké
jsou mé představy?
1) Nadále se ztotožňuji s definicí postavení KDU-ČSL na české politické scéně,
jak byla přijata na sjezdu v Pardubicích: Jsme třetím vrcholem trojúhelníku.
2) Naším primárním úkolem není oslovovat „chudší“ nebo „bohatší“ voliče. Naším
úkolem je oslovovat podnikavé chudší (kteří chtějí využít své hřivny) a
odpovědné bohatší (kteří nejsou uzavřeni ve svém světě).
3) Našim hlavním cílem má být spravedlnost v různých podobách, včetně sociální,
naším vedlejším cílem bratrství. Tyto dva cíle je potřeba aplikovat ve všech
bodech našeho programu. Po obou hodnotách je ve společnosti značná poptávka,
aniž by byly automaticky spojovány s křesťanstvím.
4) Charakteristickým znakem našich voličů a našich potenciálních voličů je
zvýšené vědomí odpovědnosti. Této charakteristiky je třeba využít. Velkou
chybou například bylo, že jsme ekologické otázky přenechali Straně zelených. Je
nutné, aby ekologie se opět stala jedním z výrazných bodů našeho programu. Je
nutné také pokračovat ve snaze nezadlužovat budoucí generace.
5) V morálních otázkách, které přesahují do veřejné sféry, je naší první
povinností následovat své svědomí. Povinností je však také trpělivě a vytrvale
hledat společné dobro. První bez druhého nám vždy přinese odsouzení, a to zcela
po právu.
6) Jsme přirozeně evropští, respektujeme a podporujeme princip solidarity a
nepodceňujeme sílu odstředivých sil, které jsou schopny rozmetat pokrok
dosažený za posledních 50 let evropské integrace. Na evropské půdě se však
chceme v politickém souboji sebevědomě utkávat o budoucí podobu Evropy.
7) Podporuji reformu stranického života. Je nezbytné otevřít stranu především
vůči vlastní členské základně. Tato reforma bude mít podobu mnoha symbolických
a mnoha praktických kroků: jen pro ilustraci uvedu z dlouhého seznamu již
existujících návrhů dva body: pravidelné celostátní setkání členů strany a
transparentní výběr osob do statutárních a jiných orgánů, jmenovaných politiky.
8) Všechny principy, které chceme uskutečnit ve společnosti, je nutné
prosazovat i ve straně.
9) Reformu strany je možné zahájit i bez změny stanov. Nicméně, změna stanov
napomůže nastartovat nové principy a rychleji je uvést do života. Návrhy jsou
již na stole, nikdo o ně nestojí.
10) Prosazuji dvouleté funkční období.
11) Podporuji změnu názvu strany. Osobně dávám přednost buď názvu Lidová
strana, nebo názvu Křesťanskodemokratická unie – Česká strana lidová. Změna
názvu strany však pro mne není zásadní otázkou.
12) Nemyslím, že by z KDU-ČSL měl někdo odejít, nebo snad být dokonce vyhozen.
Odchod některého z myšlenkových proudů by vždy znamenal pro stranu oslabení a
ochuzení (redukce programových proudů je ostatně v přímém protikladu s
politikou otevírání strany).
13) Je nutné mít odvahu zvolit do širšího vedení další zajímavé politiky a je
nutné mít naopak odvahu některé politiky do širšího vedení strany nezvolit.
Nepochybně je nutné, aby ze svých funkcí v KDU-ČSL alespoň na čas odešli ti,
kteří neobstáli: jmenuji jen tři osoby spojené se závažný porušením stanov v
době volby prezidenta: p. poslanec Severa, p. senátorJílek,
předsedkyně CRS paní Cacková.
Jan Czerný
KDU-ČSL Praha 2
28. října 2008