Vážené sestry, vážení bratři,

poprvé v mém stranickém životě vás oslovuji tímto způsobem, snad abych dal najevo, že tenhle dopis bude trochu jiný než ty předchozí. Nebude se lišit obsahem, ale spíše formou. Není to totiž dopis úřední, ale osobní, a můžete si tedy vybrat, jestli jej budete číst a zabývat se jím, nebo jestli ho hodíte do koše. Záleží jen na vašem rozhodnutí. Ujišťuji vás, že tentokráte nebudu požadovat odpověď ve lhůtě stanovené stanovami.

Život je složen z obyčejných příběhů a tady je jeden z nich.

Minulý týden jsem se poránu zastavil v paláci Charitas, abych si nechal potvrdit převzetí podnětu Celostátnímu rozhodčímu sboru a požádal o sdělení dvou informací, které mi nikdo nechtěl říci po telefonu: ta první zněla, jaké je složení Komise pro změnu stanov a ta druhá, kdy se komise sešla naposledy a jaký byl výsledek setkání.

Když jsem před šesti lety chodil do budovy Charitasu, míval jsem spíše pozitivní pocity. S úsměvem jsem si připomínal všechna má dosavadní veřejná vystoupení v hlavním sále, zejména ta, kdy mne členové po kontroverzních vystoupeních vypískali. Cítil jsem, jak jsou tyto zážitky pro mne poučné a inspirující.

Nyní vcházím do Charitasu převážně s pocity negativními. Je pro mne místem dvojího ponížení. Členové, které zasáhla srpnová zrada Kalouska a spol., zde byli poníženi navíc i tím, že nemohli sledovat dění v sále, kde se krize jejich strany řešila. A také nemůžu překousnout, že na očekávání výsledků parlamentních voleb nebyli do sídla strany pozváni všichni straníci. Strana lidová a křesťanská. Opravdu?

Zavolal jsem z vrátnice do sekretariátu, zda mohu přijít nahoru - předat podnět a získat potřebné informace. Bylo mi řečeno, že nahoru přijít nemohu. Vážené sestry, vážení bratři, vy necítíte ten chlad? Jako kdyby tim zaměstnanci aparátu strany chtěli říci: Zůstaň si čekat pěkně dole v průchodu, nezajímáš nás. Že jsi členem strany tady také nikoho nezajímá. Kvůli takovým tady nejsme a už vůbec ne kvůli členům, kteří posílají různé kritické dopisy, podezřelé návrhy a stále chtějí nějaké informace.

Jak je možné, že vás, milé sestry a milí bratři ve vedoucích funkcích, vůbec nezajímá, že KDU-ČSL nemá v ústřední kanceláři místo, kde by členové strany, ať už přichází s čímkoliv, byli slušně usazeni, dotázáni a dle možností "obslouženi"?

Slečna, která sešla do vrátnice, mi nakonec vysvětlila, že nemůže nahoru pouštět kohokoliv, kdo o sobě tvrdí, že je členem strany. Nemůže prý znát všechny podle tváře. Jenže já jsem se jí nejen představil, ale navíc vsadím kalhoty, že mne zná více než dobře. Kdyby chtěla, mohl bych jí předložit i stranickou legitimaci.

Ta dobrá víla mi pak sdělila, že by se nahoře mohlo něco ztratit, což se prý v minulosti již stalo. Pokoušel jsem se nemyslet na to, že mi tím naznačuje, že bych jim tam mohl něco ukrást. Když jsem se domáhal potřebných informací, kvůli kterým jsem přišel, slečna s naprosto vážnou tváří a s nehranou nelibostí konstatovala, že jsem jediný, koho ty informace zajímají! S jakým nebezpečným podivínem se to potkala! (pro mne je to bohužel jen další zdrcující zpráva o skutečném stavu strany).

Informaci o složení Komise mi následně odmítla dát s vysvětlením, že pan generální chce mít dohled nad všemi informacemi, které opouští Ústřední kancelář. Chci vám tímto, vážené sestry a vážení bratři ve vedoucích postaveních, říci, že i začínající manažeři ví, že je potřeba v organizaci stanovit, jaké informace mohou být poskytovány nižšími články řízení a jaké informace musí být podrobeny schválení vyššími články řízení. Na správném nastavení této hranice totiž závisí efektivnost organizace.

Je ale také možné, že ta nešťastná dívka mlžila proto, že prostě neví, kdo je členem Komise pro změnu stanov. Možná to nakonec neví ani samotný člen komise (?) pan generální, který ve své zaneprázdněnosti při odpovídání na podobné triviality nenašel čas, aby mi do dnešního dne odpověděl na písemný dotaz.

A nyní vysvětlení pro mladou zaměstnankyni stranického aparátu, proč se ten podivín zajímá o Komisi pro změnu stanov. Dne 5. 6. 2007 totiž Celostátní předsednictvo přijalo usnesení, ve kterém "souhlasí s navrženou změnou Stanov KDU-ČSL a předkládá ji k projednání a ukládá generálnímu sekretáři požádat o stanovisko CRS KDU-ČSL k navržené změně (č.27/1)".

Ta navržená změna stanov se týkala postavení generálního sekretáře, krajských tajemníků v KDU-ČSL. Odnímala jim právo na politické rozhodování. Což je sice věc, o kterou už deset let ve straně usiluji, ale je více než zvláštní, že tento bod se objevil náhle na pořadu celostátního předsednictva, přestože Komise pro změnu stanov měla terpve předložit komplexní návrh změn příštímu sjezdu. Vypadalo to tak, že se zase někdo snaží protlačit změnu stanov přes celostátní konferenci (jako tomu bylo v naprosto skandálním případu změny délky funkčního období). Později jsem se dozvěděl, že tímto cílem mělo být prý jmenování pana Poláčka generálním sekretářem po odchodu P. Rybáře do důchodu.

Byl jsem udiven, že předsednictvo rozhoduje o nějakém bodu stanov, aniž by tento bod předtím prošel Komisí pro změnu stanov (měl jsem informace o tom, že do 5. 6. se Komise vůbec nesešla) a začal jsem tedy žádat o bližší podrobnosti. Později se mi doneslo, že proti navržené změně stanov protestovali krajští tajemníci, kteří to cítili, jako ohrožení svého postavení (Já ty tajemníky chápu, že se mohou cítit být pod vedením současného GT frustrováni, musí ale pochopit, že opravdu nemohou být zároveň volenými politiky a zároveň placenými funkcionáři. To je zrůdnost. Jestli si na to zvykli, musí si pěkně rychle odvyknout).

Každopádně, dne 12. 6. celostátní výbor vzal na vědomí ZPĚTVZETÍ podkladu Návrhu na změnu Stanov KDU-ČSL.

Mám však obavu, že v hlavách některých vás, sester a bratří, stále krouží myšlenka, že generální sekretář nebo jakýsi "hlavní manažer" by mohl být jmenován do funkce, aniž by předsednictvo strany předem definovalo, co bude jeho úkolem, aniž by vyhlásilo v rámci KDU-ČSL veřejné výběrové řízení a nechalo všechny kandidáty předložit své představy o úkolech generálního sekretáře.

Já vás, sestry a bratři, před tímto krokem důrazně varuji a připomínám usnesení OV Prahy 2 ze dne 6. března 2007 ("OV Prahy 2 v souvislosti s předchozím usnesením doporučuje, aby celostátní výbor vyhodnotil dosavadní činnost generálního sekretáře z pohledu moderního přístupu řízení stranického aparátu a na tomto základě přistoupil případně k následné změně v osobě generálního sekretáře, která by naplňovala představy nového vedení strany.")

Vážené sestry a vážení bratři ve vedoucích postaveních, rád bych vás také upozornil, že jste dlouhá léta porušovali stanovy strany tím, že jste neumožnili členům přístup k usnesením orgánů strany a dodnes porušujete stanovy tím, že neumožňujete členům strany přístup k podstatě usnesení orgánů strany, tj. k textu příloh.

Pak mi také vadí nečinnost nového vedení strany. Je sice pravda, že jsem si od něj nesliboval žádné zázraky, ale očekával jsem, že se minimálně změní přístup ke členům strany a že vedení strany bude dělat to, kvůli čemu ho sjezd strany zvolil. Nebo snad minulý rok KDU-ČSL neprocházela krizí důvěry? Jenže vedení strany si prostě nic nepřipouští a tím posílá KDU-ČSL ke dnu.

Proč jsou celostátní konference v pátek odpoledne a nikoliv v sobotu? Jestli členům CK vadí narušený víkend, tak ať se do konference nehlásí! Vždyť je to nedůstojné, sál zeje prázdnotou, předsednické pódium také, a to se rozhoduje o reformě státních financí!

Ještě jedna zvídavá otázka: na seznamu členů Celostátního výboru stále figurují pan Decker a pan Kopřiva, přestože dle Usnesení 16. zasedání Celostátního výboru KDU-ČSL dne 28. listopadu 2006 bylo rozhodnuto, že kooptace je časově omezená do zvolení místopředsedů strany na Sjezdu KDU-ČSL v Brně dne 9. 12. 2006. Takže chyba je na internetových stránkách strany, nebo si někdo dělá, co se mu zachce?

Pro dnešek končím a děkuji těm, kteří dopis dočetli do konce.

Rád si s kýmkoliv z vás o těch věcech popovídám - tedy pokud vás nějaký podivín, který se snaží sledovat chod strany, vůbec zajímá.

Jan Czerný
místopředseda Praha 2
jcz@centrum.cz