Komentář ke
kandidatuře Jana Březiny
Dnes odpoledne jsem si uvařil kávu a začetl se do materiálu
Jana Březiny, prvního kandidáta na předsedu KDU-ČSL, s názvem „Energie pro
klidnou sílu“. Přečetl jsem text pozorně a dovolím si tento dokument
komentovat:
1) Autor tvrdí, že strana musí projít radikální změnou,
která se bude týkat jak změn uvnitř KDU-ČSL, tak změn v komunikaci s
veřejností. S tím vřele souhlasím, bohužel však v dokumentu nenacházím návrh
těchto změn. Autor uvádí, že chce „aktivizovat potenciál strany“, nikde se
nedočteme jak.
2) Autor odmítá dělení KDU-ČSL na „umělé frakce a fankluby“. Nicméně, o dvě
stránky dále přiznává, že ve straně existuje „rozpolcenost“ a „nejasné ukotvení
v politickém spektru, což vede k nekončícím debatám vně i uvnitř strany“.
3) Následuje část věnovaná obecnému zakotvení strany. Popravdě řečeno, v
následujících 16 řádcích jsem nenašel nic, co není uvedeno v podobných
dokumentech dalších demokratických stran, kromě konstatování, že se hlásíme k
„pravému středu“ (a propos, toto spojení – na rozdíl od autora – vykládám vždy
ve smyslu „ten skutečný, opravdový, pravý střed“….:-)
4) V další části autor konstatuje, že KDU-ČSL prochází v „současné době“
hlubokou krizí. Je mi líto, že pojem „současná doba“ není přesněji stanovena:
od sjezdu v Brně, od Kalouskovy zrady volebního slibu, od zvolení M. Kalouska,
od problému se Čtyřkoalicí, od zvolení C. Svobody, od smrti Josefa Luxe? Popis
krize je reálný. Souhlasím i se seznamem plusů a mínusů, v textu však znovu
zcela chybí konkrétní představa o tom, jak lépe využít plusů a jak se rozloučit
s mínusy.
5) Následuje opět naprosto nemastný a neslaný výčet východisek politiky
KDU-ČSL.
6) Dostáváme se ke kapitole, která je uvedena lákavou větou: „Způsob, jak
dosáhnout cíle“. Autor prezentuje šest hlavních bodů, které jsou následně
rozvinuty. Nicméně, jediným konkrétním návrhem autora je „provedení hluboké
analýzy fungování KDU-ČSL v posledních letech“, dále „objektivní posouzení míry
odpovědnosti každého představitele strany a vyvození patřičných závěrů“ a
následně pak „vypracování plánu obnovení důvěry (sic!) a jeho předložení k
vnitrostranické diskuzi“! Ať se na mne autor nezlobí, ale to je naprostý úlet.
Jestli chce být předsedou strany, tak má mít v hlavě dobře srovnáno, co se
stalo špatně a co kdo udělal nesprávně, stejně jako má mít připraven plán, co
se má udělat hned první týden po sjezdu a co se učiní první měsíc po sjezdu.
Tomu se říká „politická vize“ a to všichni chceme po budoucím předsedovi.
7) Kapitola věnovaná výběru týmu je sbírkou klišé. Pokud autor chce delegátům
sjezdu nabídnout vlastní „akční, kompetentní a důvěryhodný“ tým, ať tak učiní a
zveřejní co nejdříve jména členů tohoto týmu, pokud však akceptuje volný výběr
delegáty, jsou to jen prázdná slova.
8) V kapitole „témata“ opět chybí alespoň jeden konkrétní programový bod! Autor
tak dělá stejné chyby, které nachází na současném vedení: špatná prezentace,
nepřitažlivá nabídka, nedostatek efektivní politické komunikace apod. Jestliže
napíše např. „rodina“ nebo „venkov“ nebo „energetika“, nikdo nechápe, co tím má
na mysli.
9) Za jediný zajímavý a inovativní prvek z dokumentu považuji heslo
„nekázat-nezakazovat-nesoudit-podporovat“.
Shrnutí: Politická vize kandidáta Jana
Březiny je pro mne velkým zklamáním. Oceňuji, že Jan Březina oznámil svoji
kandidaturu jako první (ještě před volbou delegátů!) a že se nesnaží
taktizovat. Jeho kandidatura však také skrývá otázku: je správné, aby dvojka na
kandidátce KDU-ČSL do evropských voleb prakticky ve stejném termínu kandidovala
na nejvyšší stranickou funkci? Podle mne to správné není. Zejména, pokud bude
evropská volební kampaň financována částečně i ze stranické kasy. S přátelským
pozdravem