KDU-ČSL
2012
Předkládám
všem členům strany a delegátům sjezdu tento projekt, který považuji za správnou cestu pro KDU-ČSL. Doufám, že
vyprovokuje živou debatu mezi členy a pomůže KDU-ČSL definovat priority na
následující nelehké období.
Již
dříve jsem oznámil, že z pracovních i osobních důvodů nekandiduji na nadcházejícím
sjezdu na žádnou funkci. O to více považuji tento projekt za otevřený pro
všechny kandidáty, kteří by se jeho obsahem cítili osloveni a zapracovali jej
do svých programů.
1)
Co se to s námi děje?
KDU-ČSL je od roku 1999
na politickém sestupu. Lze to pozorovat zejména ve třech vzájemně propojených rovinách:
volební výsledky, členská základna, vnitřní život strany. Teprve definitivní
propad v květnových volbách nás postavil tváří v tvář realitě: není možné pokračovat dál po stejné cestě a
za stejných pravidel. Tedy je to možné, ale na konci takové cesty bude jen
živoření politické pidistrany, do sebe zhrouceného politického trpaslíka.
Komunální
a senátní volby na tomto stavu nic nezměnily. KDU-ČSL stále
klesá. Můžeme být sice potěšeni několika dobrými výsledky, ale nenechme se
uchlácholit komentáři médií, které překvapilo, že KDU-ČSL si dovolila po pěti
měsících od květnového debaklu ještě zcela nezmizet z povrchu zemského.
Dosavadní sestupnou křivku je třeba přinutit k
vzestupu. Bude nás to stát nejen velké množství energie, ale zejména trpělivosti,
vytrvalosti a vůle ke změnám. Desetiletý
trend sice v průběhu dvou let obrátit lze, nelze si ale myslet, že za
tuto dobu dosáhneme ve všech rovinách stavu z roku 1999.
Projekt KDU-ČSL 2012
zásadně odmítá tvrzení, že krize je důsledkem JEN posledních několika měsíců či dvou-tří let, JEN soupeření dvou
křídel, nebo JEN působení některého politika. Za politický sestup můžeme
všichni, každý z nás samozřejmě jen určitým dílem.
Abychom mohli být
v budoucnosti úspěšní, je třeba si také přiznat, že politický sestup je částečně
také důsledkem veřejného působení naší strany po dobu čtyřiceti let
komunistického režimu. Z tohoto období jsme si do svobody přinesli některé
nezdravé stranické návyky a zejména pak zrádnou „samozřejmost“ naší existence.
2)
Co nutně v této chvíli potřebujeme?
Stejně jako námořníci čekající
na přílivu, i my si musíme nastavit naše rybářské "hodiny". Nebýt
zoufalí, že voda ještě nezačíná stoupat, ale využít odlivu ke spravení
potrhaných sítí, nátěru a promazání zrezlých součástek a k nabrání nových
sil.
Co je nám třeba
především?
a)
Uchovat si naději, že naše úsilí je správné a přinese časem plody pro celou
společnost.
Ochota a připravenost
členů přinášet oběti časové i finanční bude mnohem více než kdy dříve podrobena
kritice a nepochopení známých, přátel i nejbližších rodinných příslušníků. Není
jednoduché zúčastnit se „předem prohraných bitev“, které přesto musí být
vybojovány. Pro mnohé kvalitní osobnosti nebude jednoduché odolávat vábení
jiných, dočasně úspěšnějších politických subjektů. Nejhorší situace pak čeká,
naše voliče: Jít k volební urně s pocitem, že váš hlas pravděpodobně
propadne, je opravdu složité a v dlouhodobé perspektivě frustrující.
b)
Prožít pocit radikální pozitivní změny.
Známe ten pocit z listopadových
dní roku 1989. Radikální přeměna přináší společnosti naději a dynamiku.
Nadcházející sjezd (a vlastně i minimálně dva další) je k tomu jedinečnou
příležitostí. Kroky nově zvoleného vedení pak musí odpovídat očekávání po
radikálních změnách - prováděných však politiky s chladnou hlavou a s jasnou
strategií. Také proto je tento projekt cílen k roku 2012 - vedení strany
musí dostat ke stanoveným úkolům i jasný časový rámec. Dlouhé váhaní a otálení
by nás připravilo o cenný impuls.
c)
Přesvědčit členy a příznivce, že je pro ně užitečné býti součástí KDU-ČSL.
Jinými slovy, KDU-ČSL
se musí postarat o to, aby to členy dál bavilo a aby cítili, že členství je pro
ně příležitostí k intelektuálnímu a osobnostnímu rozvoji.
Přiznejme si to, v naší
straně takřka vymřela ideová a
programová debata. Problémem přitom není jen kvalita našich politiků,
problémem je i technické zvládání debaty. Každý myšlenkový nesoulad příliš rychle
personalizujeme, diskuse přestává být plodná a začíná být destruktivní. Výsledky
diskuse, pokud vůbec nějaká proběhne, pak neumíme přenášet do dalších
stranických orgánů a pracovat s nimi. Odborné komise, pokud se vůbec scházejí,
hledají postoje k nápadům jiných, jen zřídka produkují nápady vlastní.
Zkrátka, KDU-ČSL přestala dodávat „potravu“ veřejné
debatě. Nepřinášíme společnosti zajímavá a kontroverzní témata. Vnitrostranická
debata na místní a regionální úrovni prakticky vymizela a na úrovni celostátní
je na mizivé úrovni.
Za zvláštní druh
vnitrostranické debaty lze považovat primární volby, které se
z pohodlnosti či z politické vypočítavosti buď vůbec nekonají, nebo
nenaplňují. Navržené „grilování“ kandidátů je krok správným směrem, ale je zřejmé,
že se snaží nahradit neexistující ideové a osobnostní soupeření v místních,
okresních a krajských organizacích.
Do
stranického života je nutné znovu doslova zasít
semena diskuse, zvídavosti, intelektuálního zápasu o nejlepší řešení.
A to všemi dostupnými formami - na internetu, v Novém hlasu, na schůzích, v otevřených
debatách, zvaním hostů, včetně těch s odlišným politickým názorem. Členové,
kteří by měli zájem, by například měli být zvaní postupně na zasedání
předsednictva strany a celostátního výboru, s možností vystoupit na závěr a
zhodnotit průběh jednání nebo položit otázku.
Intenzivní
debatu je nutné vést obzvláště pečlivě a systematicky o otázkách, které nám někdy
připadají jako zřejmé, které však nejvíce narážejí na nepochopení a odpor
našich spoluobčanů. U těchto nejproblematičtějších otázek (homosexualita
a registrované partnerství osob stejného pohlaví, potraty, euthanázie, sexuální
výchova dětí apod.) je třeba najít v diskusi naprosto přesná stanoviska a
pozitivní programová východiska srozumitelná širokému spektru obyvatel. Amatérismus a kutilství jsou v této
oblasti naprosto nepřijatelné.
Delegáti sjezdu by měli
při volbě představitelů KDU-ČSL vzít do úvahy i přístupnost kandidátů k
otevřené ideové konfrontaci a jejich schopnost vést debatu, řídit ji a naslouchat
přitom názoru druhých. Už jenom tyto vlastnosti velmi napovídají o schopnostech
politiků řídit celou stranu.
3)
Jaká má být obecně naše politika?
4)
Jaký má být náš program?
Projekt KDU-ČSL 2012 považuje
program strany pro volby do Poslanecké sněmovny v květnu 2010 za dobrý základ pro
tvorbu nového programu.
Tento nový program,
který by bylo možné nazvat programem
kontinuálním či průběžným, by měl vznikat v Programové radě, novém orgánu KDU-ČSL.
Programová
rada
je orgán, který zpracovává rozhodnutí politických orgánů strany a převádí je do
ucelené, srozumitelné a přehledné podoby. Zároveň přijímá doporučení odborných
komisí, poradců, dalších organizací blízkých KDU-ČSL a jednotlivých členů
strany, tyto podněty následně zpracovává a předkládá je k rozhodnutí
politickým orgánům.
Kontinuální
program spočívá v pravidelné aktualizaci našeho politického
názoru na hlavní problémy ČR a zahraniční politiky. Tvorba kontinuálního
politického programu stabilizuje politickou stranu, učí jí pravidelné debatě o odborných
problémech a snižuje pnutí mezi různými politickými proudy uvnitř strany.
Projekt zásadně nesouhlasí
s redukcí programu KDU-ČSL pouze na několik témat (jak to například navrhovali
někteří Mladí křesťanští demokraté). Naše strana musí i nadále předkládat
společnosti celistvý politický program
ve všech oblastech.
5)
Co bychom měli dělat?
Projekt
KDU-ČSL 2012
25. října 2010
Jan CZERNÝ
KDU-ČSL Praha 2
e-mail: jcz@centrum.cz
http://czerny.kdu.cz