KDU-ČSL 2012

Předkládám všem členům strany a delegátům sjezdu tento projekt, který považuji za správnou cestu pro KDU-ČSL. Doufám, že vyprovokuje živou debatu mezi členy a pomůže KDU-ČSL definovat priority na následující nelehké období.

Již dříve jsem oznámil, že z pracovních i osobních důvodů nekandiduji na nadcházejícím sjezdu na žádnou funkci. O to více považuji tento projekt za otevřený pro všechny kandidáty, kteří by se jeho obsahem cítili osloveni a zapracovali jej do svých programů.

1) Co se to s námi děje?

KDU-ČSL je od roku 1999 na politickém sestupu. Lze to pozorovat zejména ve třech vzájemně propojených rovinách: volební výsledky, členská základna, vnitřní život strany. Teprve definitivní propad v květnových volbách nás postavil tváří v tvář realitě: není možné pokračovat dál po stejné cestě a za stejných pravidel. Tedy je to možné, ale na konci takové cesty bude jen živoření politické pidistrany, do sebe zhrouceného politického trpaslíka.    

Komunální a senátní volby na tomto stavu nic nezměnily. KDU-ČSL stále klesá. Můžeme být sice potěšeni několika dobrými výsledky, ale nenechme se uchlácholit komentáři médií, které překvapilo, že KDU-ČSL si dovolila po pěti měsících od květnového debaklu ještě zcela nezmizet z povrchu zemského.

 Dosavadní sestupnou křivku je třeba přinutit k vzestupu. Bude nás to stát nejen velké množství energie, ale zejména trpělivosti, vytrvalosti a vůle ke změnám. Desetiletý trend sice v průběhu dvou let obrátit lze, nelze si ale myslet, že za tuto dobu dosáhneme ve všech rovinách stavu z roku 1999.

Projekt KDU-ČSL 2012 zásadně odmítá tvrzení, že krize je důsledkem JEN posledních několika měsíců či dvou-tří let, JEN soupeření dvou křídel, nebo JEN působení některého politika. Za politický sestup můžeme všichni, každý z nás samozřejmě jen určitým dílem.

Abychom mohli být v budoucnosti úspěšní, je třeba si také přiznat, že politický sestup je částečně také důsledkem veřejného působení naší strany po dobu čtyřiceti let komunistického režimu. Z tohoto období jsme si do svobody přinesli některé nezdravé stranické návyky a zejména pak zrádnou „samozřejmost“ naší existence.

2) Co nutně v této chvíli potřebujeme?

Stejně jako námořníci čekající na přílivu, i my si musíme nastavit naše rybářské "hodiny". Nebýt zoufalí, že voda ještě nezačíná stoupat, ale využít odlivu ke spravení potrhaných sítí, nátěru a promazání zrezlých součástek a k nabrání nových sil.

Co je nám třeba především?

a) Uchovat si naději, že naše úsilí je správné a přinese časem plody pro celou společnost.

Ochota a připravenost členů přinášet oběti časové i finanční bude mnohem více než kdy dříve podrobena kritice a nepochopení známých, přátel i nejbližších rodinných příslušníků. Není jednoduché zúčastnit se „předem prohraných bitev“, které přesto musí být vybojovány. Pro mnohé kvalitní osobnosti nebude jednoduché odolávat vábení jiných, dočasně úspěšnějších politických subjektů. Nejhorší situace pak čeká, naše voliče: Jít k volební urně s pocitem, že váš hlas pravděpodobně propadne, je opravdu složité a v dlouhodobé perspektivě frustrující.  

b) Prožít pocit radikální pozitivní změny.

Známe ten pocit z listopadových dní roku 1989. Radikální přeměna přináší společnosti naději a dynamiku. Nadcházející sjezd (a vlastně i minimálně dva další) je k tomu jedinečnou příležitostí. Kroky nově zvoleného vedení pak musí odpovídat očekávání po radikálních změnách - prováděných však politiky s chladnou hlavou a s jasnou strategií. Také proto je tento projekt cílen k roku 2012 - vedení strany musí dostat ke stanoveným úkolům i jasný časový rámec. Dlouhé váhaní a otálení by nás připravilo o cenný impuls.

c) Přesvědčit členy a příznivce, že je pro ně užitečné býti součástí KDU-ČSL.

Jinými slovy, KDU-ČSL se musí postarat o to, aby to členy dál bavilo a aby cítili, že členství je pro ně příležitostí k intelektuálnímu a osobnostnímu rozvoji.

Přiznejme si to, v naší straně takřka vymřela ideová a programová debata. Problémem přitom není jen kvalita našich politiků, problémem je i technické zvládání debaty. Každý myšlenkový nesoulad příliš rychle personalizujeme, diskuse přestává být plodná a začíná být destruktivní. Výsledky diskuse, pokud vůbec nějaká proběhne, pak neumíme přenášet do dalších stranických orgánů a pracovat s nimi. Odborné komise, pokud se vůbec scházejí, hledají postoje k nápadům jiných, jen zřídka produkují nápady vlastní.

Zkrátka, KDU-ČSL přestala dodávat „potravu“ veřejné debatě. Nepřinášíme společnosti zajímavá a kontroverzní témata. Vnitrostranická debata na místní a regionální úrovni prakticky vymizela a na úrovni celostátní je na mizivé úrovni.

Za zvláštní druh vnitrostranické debaty lze považovat primární volby, které se z pohodlnosti či z politické vypočítavosti buď vůbec nekonají, nebo nenaplňují. Navržené „grilování“ kandidátů je krok správným směrem, ale je zřejmé, že se snaží nahradit neexistující ideové a osobnostní soupeření v místních, okresních a krajských organizacích.  

Do stranického života je nutné znovu doslova zasít semena diskuse, zvídavosti, intelektuálního zápasu o nejlepší řešení. A to všemi dostupnými formami - na internetu, v Novém hlasu, na schůzích, v otevřených debatách, zvaním hostů, včetně těch s odlišným politickým názorem. Členové, kteří by měli zájem, by například měli být zvaní postupně na zasedání předsednictva strany a celostátního výboru, s možností vystoupit na závěr a zhodnotit průběh jednání nebo položit otázku.

Intenzivní debatu je nutné vést obzvláště pečlivě a systematicky o otázkách, které nám někdy připadají jako zřejmé, které však nejvíce narážejí na nepochopení a odpor našich spoluobčanů. U těchto nejproblematičtějších otázek (homosexualita a registrované partnerství osob stejného pohlaví, potraty, euthanázie, sexuální výchova dětí apod.) je třeba najít v diskusi naprosto přesná stanoviska a pozitivní programová východiska srozumitelná širokému spektru obyvatel. Amatérismus a kutilství jsou v této oblasti naprosto nepřijatelné.  

Delegáti sjezdu by měli při volbě představitelů KDU-ČSL vzít do úvahy i přístupnost kandidátů k otevřené ideové konfrontaci a jejich schopnost vést debatu, řídit ji a naslouchat přitom názoru druhých. Už jenom tyto vlastnosti velmi napovídají o schopnostech politiků řídit celou stranu.

3) Jaká má být obecně naše politika?

4) Jaký má být náš program?

Projekt KDU-ČSL 2012 považuje program strany pro volby do Poslanecké sněmovny v květnu 2010 za dobrý základ pro tvorbu nového programu.

Tento nový program, který by bylo možné nazvat programem kontinuálním či průběžným, by měl vznikat v Programové radě, novém orgánu KDU-ČSL.

Programová rada je orgán, který zpracovává rozhodnutí politických orgánů strany a převádí je do ucelené, srozumitelné a přehledné podoby. Zároveň přijímá doporučení odborných komisí, poradců, dalších organizací blízkých KDU-ČSL a jednotlivých členů strany, tyto podněty následně zpracovává a předkládá je k rozhodnutí politickým orgánům.

Kontinuální program spočívá v pravidelné aktualizaci našeho politického názoru na hlavní problémy ČR a zahraniční politiky. Tvorba kontinuálního politického programu stabilizuje politickou stranu, učí jí pravidelné debatě o odborných problémech a snižuje pnutí mezi různými politickými proudy uvnitř strany.

Projekt zásadně nesouhlasí s redukcí programu KDU-ČSL pouze na několik témat (jak to například navrhovali někteří Mladí křesťanští demokraté). Naše strana musí i nadále předkládat společnosti celistvý politický program ve všech oblastech.

5) Co bychom měli dělat?

Projekt KDU-ČSL 2012

 

25. října 2010

 

Jan CZERNÝ

KDU-ČSL Praha 2

e-mail: jcz@centrum.cz

http://czerny.kdu.cz