V poslední době se na mně obrátilo  několik členů KDU-ČSL, kteří jsou zároveň komunálními politiky, a zjišťovalo, jaký je v našem obvodě vztah jednotlivých stran Čtyřkoalice a jak řešíme situaci, kdy na celostátní úrovni jsme volebními spojenci a na úrovni místní jsou naše strany v "nepřátelském" táboře.
Tento případ se týká také Prahy 2, kde US je součástní koalice s ODS, strany ODA a KDU-ČSL jsou v opozici (DEU u nás prakticky neexistuje).
Naše zkušenost je tato:  není možné převádět vztahy na celostátní úrovni do místních podmínek. Vždyť ani komunální volební programy neodpovídají stoprocentně celostátním vzorům a různě se překrývají a doplňují. Pro správný chod veřejné správy a tedy i pro obec a celou republiku je mnohem užitečnější, když se politické strany chovají podle toho, jaké mají postavení v zastupitelstvu - koalice vládne a opozice kontroluje - než když se pokoutně domluví na jakémsi paktu o neútočení. Taková mírová dohoda má opodstatnění jen v době, kdy v obci soutěží o volební hlasy společný senátor nebo společná krajská kandidátka - ovšem s tím dodatkem, že dočasné příměří je skutečně limitováno jen na volební kampaň.
Není již třeba dodávat, že striktní zachovávání opoziční a vládní role nemusí být překážkou zvořilostních kontaktů na všech úrovních.

22. února 2001