Ve Francii se teď často připomíná heslo z pohnutých jarních dnů roku 1968: Buďme realisté, žádejme nemožné. Mám pocit, že revoluční heslo mne ovlivnilo při psaní předsjezdových úvah - připojil jsem se k zástupu realistů a nyní se musím srovnat s tím, že sjezd se odehrál v mezích možného (také jak jinak…).

Jak se tedy dívám v deseti bodech na sjezd:

1) Největší pozitivní překvapení: projev J. Čunka. Odvážná a tolik potřebná retrospektiva vývoje strany za posledních deset let.

2) Největší zklamání: že na konci projevu předsedy nezazněl program reformy strany. Přiznám se, že jsem ho původně ani nečekal, ale ten projev byl tak překvapivě dobrý, že jsem v jeho průběhu byl lapen do osidel přání a snů.

3) Největší šok: Že se nikdo nepozastavil nad informací předsedy, že v průběhu ledna a února 2008 (zcela zřejmě v souvislosti s postojem vedení KDU-ČSL k volbě prezidenta) ze strany odešlo přes 800 členů. Za normálních okolností by tato zpráva měla vyvolat bouři nevole, okamžité přerušení jednání sjezdu a odstoupení členů Celostátní konference či přinejmenším výzva delegátů členům CK k přijetí politické odpovědnosti. Nestalo se vůbec nic. Z toho lze vyvodit, že se nepohybujeme v normálním politickém prostředí, ale spíše – jak poznamenal jeden z přímých účastníků sjezdu – na palubě Titanicu, kde se lidé raději pobaví na představení My fair lady a nechají se symbolicky zkorumpovat vínem a syrečky kandidátů na evropské poslance (ještě před volbou! – jak nevkusné), než aby narušovali hladký průběh rokování.

4) Kdy jsem se nejvíce zasmál (bohužel trpce): Jednak při úžasně pozitivním projevu pana poslance Šustra (všechno je v nejlepším pořádku!) a dále při přijetí usnesení, ve kterém sjezd doporučuje předsednictvu v CV, aby kontroloval pravidelně činnost všech odborných komisí na celostátní úrovni. V té souvislosti doporučuji četbu Statutu odborných komisí, ze které vyplyne, proč měli být předsedové komisí odvoláni ze svých funkcí.

5) Co se mi velmi líbilo: Byl jsem mile překvapen důrazem na zemědělství a velmi aktuálně pojatým doplněním kapitoly „Strategická úloha zemědělství“. Nevím, kdo je autorem textu, ale je vidět, že ví, co se ve světě děje.

6) Co se mi líbilo: na rozdíl od textů programových dokumentů nemám kritických připomínek k dalším přijatým programovým bodům, které byly přijaty na základě sjezdové diskuse.

7) Co mě překvapilo: Delegáti nesouhlasili s projednáním bodu zdravotnictví. Většina bodů diskuse se přitom točila kolem otázek zdravotnictví. Nejsme trochu zabedněnci?

8) Co mně mrzí: v mnoha diskusních příspěvcích se stále objevovaly pohledy, které jsou v rozporu s přijatým dokumentem „Kdo jsme, my křesťanští demokraté“. Zkusme si napsat na zdi našich sekretariátů: „Pro nás křesťanské demokraty spor o stát není tím nejdůležitějším sporem. A tak odmítáme být situováni někam mezi pravici a levici.“

9) Co mě velmi mrzí: téměř nikoho nezajímá reforma strany, nikdo nenavrhl návrat ke dvouletému funkčnímu období. Jedeme sklízet podzimní krajskou úrodu se zastaralým a zrezivělým kombajnem. Delegáti se doslova „vykašlali“ na další členy strany a nepověřili vedení strany přípravou celostátního setkání členů.

10) Co bylo pro pozorovatele úsměvné nebo zajímavé, i když nepříliš důležité: První diskusní příspěvek paní ministryně Parkanové trval téměř deset minut. Hned poté se ujala řízení schůze a doslova „utnula“ diskusní příspěvek paní poslankyně Šojdrové přesně po třech minutách. Když jsem slyšel příspěvek Davida Macka, jeho dikce mi velmi připomněla zesnulého Josefa Luxe (poslechněte si ho znovu!).

Celkové hodnocení: Průběh sjezdu nám neuškodí, ale ani nepomůže.

V Paříži, 21. 4. 2008