Vážení diskutující,

považuji za skvělé, že se pouštíme na tomto interním fóru do všech otázek. Mám pocit, že se navzájem inspirujeme, učíme se v naprosto otevřené, někdy i tvrdé diskusi hájit naše stanovisko a přitom respektovat názor dalších členů.

 

Cestou domů po různých schůzích jsem si často kladl otázku, jak je možné, že někteří tak odlišní jedinci jsou ve stejné straně jako jsem já. Případně, zda nejsem já sám tak odlišný od ostatních členů strany. Ptal jsem se v duchu, co nás vlastně spojuje. Zda je to úplná náhoda, že jsme se sešli v jedné politické straně.

 

Pročetl jsem si nedávno Programové zásady německé CDU. Je jasné, že nelze slepě srovnávat, ale ten text mi vyrazil dech. Je v něm obsaženo mnohé, co stále hledám a nenacházím v KDU-ČSL. Dovolím si několik citací s odkazy na české prostředí:

 

1) Spor KDU versus ČSL

 

CDU v tom má jasno:

 

2) Čím jsme?

 

 

3) Proč jsme odlišní od dalších stran?

 

 

4) Základní hodnoty naší politiky

 

 

5) křesťanství a politický program

 

 

 

 

6) otevřenost

 

 

Přiznám se, že takhle vypadá má KDU-ČSL. Nehodlám vylučovat ze strany lidi typu paní Parkanové za jejich liberální přístup, ani "ostré hochy" z Občanského institutu, pokud oba tábory uznávají důstojnost a svobodu všech lidí a chrání a podporují křesťanské hodnotové základy naší svobodné společnosti, které jsou přirozeně v neustále tenzi a my mezi nimi musíme hledat rovnováhu.

 

Ano, ODS s ČSSD mají nyní každá 30 procent hlasů, to však pro mne neznamená, že se KDU-ČSL má radikalizovat vlevo či vpravo. Naším stálým cílem musí být střed, silný střed. Kdo říká, že se ODS nemůže časem rozpadnout? Josef Lux v roce 1999 řekl delegátům sjezdu: “Skutečná křesťanskodemokratická politika musí chtít více, než se nám dnes zdá možné. Je třeba budovat silnou KDU-ČSL, která nemůže být alternativou vůči sociální demokracii nebo alternativou vůči ODS, musí být alternativou pro tuto zemi, čili ne proti někomu, ale pozitivní řešení pro lidi v této zemi. Nesmíme přijmout politiku jako hru, nepodlehnout prebendám."

 

Členové KDU-ČSL by si měli klást otázky, do jaké míry je organismus strany dnes připraven na takovou výzvu. Já říkám, že NENÍ. Více než 8 let se žádný předseda nestaral prioritně o stav strany, o její vnitřní mechanismy, o fungování demokratických postupů, o participaci členů na stranickém životě, o míru sebedůvěry členů ve vymírajících místních organizacích.

 

Ještě si dovolím vrátit se k CDU. Helmut Kohl k 50. výročí založení strany hned na začátku projevu řekl: "Chtěl bych proto nejprve zdůraznit angažovanost nespočetných mužů a žen, kteří od samého počátku existence naší strany v ní působili jako neplacení funkcionáři a ze svého místa se zasazovali o naši společnou věc" Jaké rytířství proti sjezdovým projevům našich kandidátů, jaká pokora proti výlevům funkcionářů typu Jana Kasala (kéž mu to jednou dojde!). Kohl pokračoval: "Křesťanskodemokratická unie pro nás byla a je politickým domovem. Spolu s ní se těšíme ze společných úspěchů...a spolu nad společnými porážkami též trpíme."

 

Na úplný závěr si dovolím citovat mého oblíbeného K. H. Borovského, který rozlišoval jen dvě strany: "jedna totiž poctivá a spravedlivá, žádostivá svobody, rovnoprávnosti, veřejnosti, pevného práva, druhá zase milovnice nadpráví, despocie, libovolnosti a tajnosti. Ona první strana svobod drží se pravidla: co nechceš sám trpěti nečiň jinému; druhá strana despotická drží se pravidla: ber jiným a hrab pro sebe."

 

Jaká z těch dvou je KDU-ČSL, přátelé?

 

Jan Czerný

místopředseda OO Praha 2