Informace o investicích politických stran do předvolební kampaně ve mně vyvolávají spoustu otázek. Jedna z nich zní: Proč budu volit stranu, která evidentně neláká štědré dárce? Není nakonec neschopnost „sehnat peníze“ něčím, co by ukazovalo na obecnou neschopnost politické strany a jejich vůdců postarat se stát?

Odpověď na poslední otázku bude asi záležet na tom, co člověk od politiky očekává. Já osobně nechci, aby politická strana, která povede zemi, byla zavázána svým dárcům – ať už zcela nemravně tím, že bude manipulovat státní a komunální prostředky na účty dárcům a jejich firmám, nebo tak, že bude ohýbat své programové principy způsobem, který bude vyhovovat bývalým a potencionálním dárcům.

Proč ale čtyřicet tisíc členů KDU-ČSL, kteří ve valné většině – doufám - souhlasí s mojí odpovědí, nezareaguje logicky a nepomůže straně vytvořit alespoň základní finanční polštář? Ať počítám, jak počítám, jedna stokoruna od každého člena představuje 4 milióny korun. Asi si málo uvědomujeme, že volby jsou investicí do budoucnosti – naší osobní, rodinné, i celého státu. Samozřejmě, už jen účast na volbách je individuální investicí do světa, ve kterém bychom chtěli žít a který bychom chtěli předat našim dětem. Ale je zřejmé, že v dnešních podmínkách tento primární vklad už nestačí. Finanční příspěvek také zákonitě zvýší požadavky členů na vedení strany, což může být jen ku prospěchu.

Při volbě v říjnu si vzpomenu také na srpen 2006. Na chvíle, kdy se členská základna KDU-ČSL dokázala vzepřít zradě hlavního volebního slibu tehdejším předsedou M. Kalouskem. Doufám, že si na ty chvíle vzpomenou i spoluobčané, kteří si budou zahrávat s myšlenkou volit jeho novou stranu.

Každá politická strana má své temnější stránky, skrytá zákoutí. Nedokážu si představit, že bych usiloval o demokratické poměry ve státě a přitom ve stejné chvíli pomíjel neuspokojivé poměry uvnitř strany, nebo je dokonce vědomě vytvářel. KDU-ČSL budu volit také proto, že jsem během různých zápasů o podobu strany potkal množství členů, kteří nahlížejí na politiku stejným způsobem. To je nadějné.

Je vlastně vzrušující být ve straně, která nemá nic jisté. Vždyť taková je i lidská existence. Je hloupé spoléhat sám na sebe. Do jakého světa chcete investovat Vy?