KDU-ČSL se v minulých volbách přiblížila k hranici parlamentní existence a tím zasela do myslí svých členů a voličů semínko pochybnosti. Pro voliče je tímto semínkem otázka, zda při příštích volbách jejich hlas nepropadne, pro členy zase otázka, kolik energie mají ještě věnovat straně, jejíž budoucnost je nejistá. Doslova se před námi otevřela - abych byl patetický - hlubina politické nicoty.

Mám pocit, že stále dobrovolně zapomínáme, co se s naší stranou v předchozích letech stalo.

KDU-ČSL se již více než sedm let nalézá na sestupné trajektorii, nehledě na volební výsledky. Tento sestup je v mnoha ohledech zapříčiněn vnitřními příčinami, nešťastným způsobem, jakým je strana spravována, jaká pravidla v ní platí či spíše neplatí, jak nemotivující jsou vztahy mezi vedením, aparátem a členstvem, jak je utlumována aktivita členů.

Negativní vývoj byl logickým způsobem "završen" v letních měsících minulého roku. Strana se dostala z latentní krize do krize viditelné, spád událostí dospěl téměř do revolučního stadia. Prosincový sjezd byl z mého pohledu důležitý především tím, že vytěsnil vedení, které zklamalo, než tím, že by přinesl straně nový směr a hlubokou reformu organizace. Naděje, spojená s novým vedením a koštětem, které dostal nový předseda na konci sjezdu, byla zklamána velmi záhy. Naděje však u mnohých nabobtnala až do takřka nesmyslných rozměrů. Jako bychom náhle zapomněli, v jakém stavu se strana nacházela před sjezdem a jako bychom si neuvědomovali, že zlepšení nemůže přinést jediný člověk, ale jedině zásadní změna dosavadního modelu stranického života. Konstatuji, že tato zásadní změna nepřišla a nevidím ve vedení politika, který by ji soustavně prosazoval.

Od prosince 2006 sice došlo k určitému pokroku v některých skandálních bodech (např. v přístupu k informacím), tento pokrok však nebyl výsledkem rozhodnutí vedení, ale spíše jeho tichého souhlasu s vytrvalým tlakem zdola. Ale i to je samozřejmě pozitivní posun. Doufejme, že skončila doba, kdy reformní snahy byly vedením strany nebo aparátem ignorovány či blokovány jen kvůli tomu, že jejich autoři byli považováni za škůdce nebo kritiky.

Jak dál? Je nutné si připustit, že brněnským sjezdem nezačala nová éra, ale nastalo přechodné období. Je nutné uznat, že před námi je stále zásadní reforma strany, odsunovaná stejně jako ve vládě a parlamentu reforma financí. Cílem této reformy by mělo být to, aby si členové něměli důvod klást otázku, zda pro takovou stranu má ještě smysl věnovat energii a volný čas.

Jan Czerný

Praha 2

místopředseda