Vážení členové strany,

chci se dívat na zájem médií a veřejnosti o případ našeho pana předsedy pozitivně. Veřejnost chce mít jistotu, že předseda křesťansko-demokratické strany se nedopustil korupce. Že je tento zájem intenzivnější, než v jiných případech? To je skvělé, že veřejnost má pocit, že právě předseda strany s křesťanstvím v názvu by se neměl dopustit korupce! Možná to cosi vypovídá o očekávání spoluobčanů ve vztahu k naší straně. Možná i důvodech, proč má existence KDU-ČSL význam pro politický život v ČR.

Jedním z důvodů, proč má KDU-ČSL význam, je nepochybně její důraz na sociálně-tržní politiku, a pak - světe div se (a straníci divte se!) - důraz na životní prostředí (největší chybou KDU-ČSL po revoluci je skutečnost, že jsme v uvozovkách nezezelenali).

A nyní druhý význam KDU-ČSL pro politický život. Jestli by někdy něco naši spoluobčané od nás chtěli a mělo to mít souvislost s naším názvem, tak to není to, abychom měli v sekretariátech kříže, abychom se modlili před schůzemi a zpívali svatováclavský chorál na závěr sjezdu, ale to, abychom (počínaje vlastními řadami) teoreticky i prakticky odmítali korupci a vše co k ní vede. Abychom s vědomím tak často zmiňovaného transcendenta odmítali korupci, i když nám to přinese neúspěch, výsměch, potupu. Když do KDU-ČSL vstupuje nový člen, tak základní otázka by neměla znít, zda chodí do kostela nebo zda je rozvedený, ale zda přijímá tezi, že cílem našeho politického snažení není v primárně volební úspěch KDU-ČSL, ale prospěch celé společnosti a státu. Nejsem schopen pochopit, jak někdo může pořadí těchto dvou cílů zaměňovat a ještě se při tom tvářit jako svatý na mostě.

A jaká je realita? Zatímco se pohoršujeme nad praktikami členů jiných stran a zdviháme obočí nad peripetiemi osobních příběhů jiných lidí, sami mezi sebou bez mrknutí oka připouštíme různé "malé domů", "jedna ruka meje druhou", "bratrstva kočičí pracky" a ještě s uspokojením vrníme, že jsme ze všech nejspravedlivější.

Většina členů rezignovala na kontrolu vedení a nechala se otrávit nechutnými praktikami lidoveckých funkcionářů, spočívajícími v ukrývání a zatajování informací. Politické vedení strany se buď těmito problémy nezabývá, zlehčuje je, nebo je dokonce iniciuje a podporuje. Jak je možné, že předsednictvo strany nevyvodilo jediný důsledek vůči generálnímu sekretáři, který vědomě porušoval stanovy strany? Kdo vlastně vládne KDU-ČSL? Slyšte, vážení členové strany, co si o Vás myslí Vaši zástupci v CK: nepovažují za potřebné upravit jednací řád CK tak, aby vám umožnili sledovat je při práci a hodnotit jejich působení! Dělají z vás ovce, které nemají nárok znát předem projednávané body, nemají nárok se k nim vyjádřit či sdělit názor lidem, kteří tam vaším jménem hlasují.

Rozhodnout se spojit svůj život profesionálně s životem strany je jistě složité a nelehké rozhodnutí. Přesto to nedává lidem, které politika dlouhodobě živí, právo, myslet si, že jsou vlastníky strany a už vůbec ne, chovat se neuctivě k lidem, kteří politiku dělají ve volném čase bez nároku na jakoukoliv odměnu. Přesto jste stále svědky situací, kdy naši profesionální politici jsou ochotni akceptovat jen názory členů, kteří dosáhnou volebního úspěchu nebo členů, kteří jim jen mažou med kolem úst.

KDU-ČSL buď změní své uvažovaní a zaběhané postupy (dýchající na nás občas i z dob Národní fronty), nebo skončí. Zdá se, že vedení strany to nechápe. Je na nás, členech strany, abychom se postarali a místo ztráty času hučením do dubů a přesvědčováním lidí, kteří se shovívavě usmívají přirovnáním strany ke člunu zalitého vodou, sami něco podnikli.

Vytrvalým tlakem se nám podařilo v posledních 8 měsících již dosáhnout několika drobných úspěchů. Naprosto odmítám tezi, že se jedná o úspěch vedení strany. Ke všem pozitivním krokům bylo vedení strany doslova donuceno tlakem vás, aktivních a neotrávených členů.

Za dva nejdůležitější úkoly nyní považuji: Jednak přinutit aparát, aby konečně uvedl do provozu internetovou databázi, kde by členové strany měli možnost na jednom místě najít usnesení všech místních, obvodních, okresních a krajských orgánů strany, a za druhé obnovit setkávání členů strany ze všech krajů minimálně jednou do roka. Za tímto cílem oslovuji všechny členy strany, kteří by mohli nabídnout vhodné prostory ve své obci či ve svém majetku k jedno či dvoudennímu "sletu" členů strany, nejlépe v pozdním září 2007.

Skutečností je, že za posledních 8 let se strana rychlým tempem "atomizuje", členové strany se přestávají znát, při stárnutí členské základy a poklesu počtu členů zažívají na místní úrovni frustraci a pocit marnosti, nebo propadají i beznaději. Je v podstatě neuvěřitelné, že vedení strany se po celá dlouhá léta vůbec nezajímalo o sociální rozměr života politické strany. Know-how připravovaného setkání je možné převzít z jiných evropských států. Setkání je možné přirovnat např. k Akademickému týdnu, nebo s trochu humoru a nadsázky k czech-teku.

Tak to by bylo pro dnešek vše.

S pozdravem

Jan Czerný

KDU-ČSL Praha 2