Dobrý den přeji,

právě jsem na internetu dočetl texty dvou bratří lidovců a řekl jsem si, že se k nim vyjádřím.

Nejprve se chopím vize Cyrila Svobody.

Jsem rád, že Cyril Svoboda začal svojí volební kampaň právě tímto dopisem. Jeho “Vize dalšího rozvoje KDU-ČSL” obsahuje množství nápadů, které jsou mi velmi blízké, a to zejména v kapitole Otevřenost. V celém textu jsem pak nenašel bod, se kterým bych zásadně nesouhlasil. Pouze některé náměty v kapitole Dynamika jsou, dle mého názoru, pojaty v příliš obecné rovině. Mám na mysli “pružnější prezentaci kroků strany a jejích politiků v médiích” či “intenzivní hledání a formulaci aktuálních témat”.

V otázce “systematické přípravy politiků strany na mediální vystupování” se domnívám, že nejlepší přípravou na veřejné působení lidoveckých politiků jsou primární volby. Primární volby rozpohybují členstvo, aktivizují kandidáty, přinutí je přemýšlet nad programem, definovat své postoje, srozumitelným způsobem je předat čtenářům a posluchačům - a to nejlepší nakonec - velmi jasným způsobem zprostředkují kandidátům zpětnou vazbu o tom, zda dokáží o svých názorech přesvědčit voliče či nikoliv, tedy jestli jsou dobří nebo špatní politici. To vše velmi úzce souvisí s pozitivním vnímáním soutěže o stranické funkce a proto mne samozřejmě těší, že tento postoj je ve Svobodově vizi explicitně zmíněn.

Trochu bych polemizoval se snahou Cyrila Svobody o zřízení Analytické rady a ve formování ad hoc pracovních týmů. Tyto skupiny by měly začít svůj život tehdy, až bude zajištěn bezproblémový a dynamický provoz již existujících odborných komisí. Jinak dojde k naprosto zbytečnému tříštění sil našeho lidského a odborného potenciálu. Každá další formální skupina by měla vzejít z vnitřní potřeby straníků, z jakéhosi překypění jejich aktivity, nikoliv jako direktivní rozhodnutí z vyšších pater politiky, nebo dokonce jako snaha vrcholných představitelů strany vyvléci se z osobní odpovědnosti za politické rozhodnutí.

(Na konci tohoto příspěvku připojuji svůj dopis z 18. března, kterým jsem se snažil upozornit Celostátní výbor KDU-ČSL na závažné nedostatky v práci zahraniční komise. Je zajímavé, že na tento dopis jsem dosud nedostal od Celostátního výboru odpověď. Předávám tedy nyní tento materiál jako diskusní příspěvek delegátům sjezdu).

Myslím, že celý Svobodův text dává zřetelně najevo, že neexistuje krize politického programu KDU-ČSL, ale krize společenství, které tento program reprezentuje před veřejností. A s tím naprosto souhlasím.

A nyní k Prohlášení Miloslava Výborného.

Text je pěkně rozčleněn na body a tak tuto strukturu zachovám.

Ad 1) Výborný si myslí, že krize v KDU-ČSL je krizí uměle vyvolanou a krizí personálního zájmu.

Bohužel nám však neříká, kdo ji uměle vyvolal. Osobně mám poměrně jasno, kdo krizi vyvolal, jenom se mi nechce věřit, že ji tito lidé vytvořili uměle, protože tato krize ohrožuje jejich postavení. Spíše v tom bylo trochu jejich neschopnosti, trochu závisti, trochu malosti, trochu nešikovnosti, trochu neobratnosti, trochu arogantnosti, trochu pohodlnosti.... Krizi jsme však vyvolali i my všichni, kteří jsme se nedokázali včas a dostatečně nahlas ozvat, my všichni, kteří jsme nekladli do omrzení důležité otázky, my všichni, kteří jsme si nechali líbit, když nám na naše otázky nikdo neodpovídal.

Ad 2) Krizi personálního zájmu je prý možno vyřešit jen personálním střetem.

S tímto konstatováním bych souhlasil. Určitě však nejde jen o personální zájmy dvou osob, personálních zájmů je v KDU-ČSL mnoho. Já sám vím např. o mém vlastním personálním zájmu získat v roce 1999 post místopředsedy pražské organizace. Tehdy jsme se s ostatními zájemci o tuto funkci personálně střetli, což mělo podobu zajímavé kampaně v primárních volbách, dále tento střet spočíval v přípravě projevů a vystoupení, ve formulaci programových dopisů, v poznávání místních organizací a tak podobně. Bylo to celé velmi zajímavé a pokud budou personální střety vypadat před sjezdem a na sjezdu nějak obdobně, myslím, že to naší straně bude jen ku prospěchu.

Ad 3) Střet prý bude ozdravný, jen když delegáti budou poctivě hledat pravdivou odpověď na několik zásadních otázek.

Tak s tím by se dalo také souhlasit. K uvedeným otázkám bych však připojil ještě jednu, kterou bych položil každému kandidátovi na jakoukoliv funkci. Ta otázka by zněla, jaké jsou jeho personální zájmy a jestli si kandidát nemyslí, že jeho personální zájmy by v budoucnosti mohly zavinit krizi personálních zájmů, nebo snad dokonce takovou krizi uměle vyvolat. Ano, samozřejmě žertuji, ale ukažte mi, prosím, nějakého politika, který nemá personální zájem!

Jinak na poslední otázku Miloslava Výborného “kdo a proč vlastně vyvolal atmosféru potřeby volebního sjezdu po vyhraných volbách”, lze snadno odpovědět již nyní: tuto atmosféru potřeby vyvolali ti, kteří svým chováním vyprovokovali členy KDU-ČSL k tomu, že se na této potřebě usnesli - to je přeci jasné! A proč? To je přeci také jasné: aby mohli na sjezdu zvolit někoho jiného!

Ad 4)

Miloslav Výborný praví, že kdo je sympatický, nemusí být nejlepší.

To je ovšem objev! Pamatuji si na jednoho sympatického Brita, který uchvátil celý svět, ale na lyžích moc skákat neuměl. Miloslav Výborný má tedy pravdu. Na druhou stranu, třeba pan Jan Železný je vyloženě sympatický chlap a přitom háže oštěp ze všech nejdál. Miloslav Výborný má zase pravdu, protože říká, že kdo je sympatický, nemusí být nejlepší, ale může! Miloslav Výborný má pravdu. Ten, kdo má pravdu, mi může být sympatický - praví Czerný. Může, nemusí!

Ad 5)

“Jan Kasal projevil významnou pokoru, když nabídl své odstoupení z funkce předsedy a když se sám zasadil o to, aby sjezd byl volební”, řekl Miloslav Výborný.

Jan Czerný tvrdí, že Jan Kasal musel tento krok učinit, protože věděl, že jinak by se proti němu obrátila většina členské základny. Tvrzení proti tvrzení.

“Mnozí jeho nabídku vůči mně považovali za obratný politický manévr a taktický tah, ba i za předem domluvenou intriku. Nebylo tomu tak, avšak přijetím návrhu Jana Kasala bych jej nespravedlivě vystavil podezření, že skutečně o intriku šlo”. Logika věty Miloslava Výborného mi připomíná logiku věty, kterou jsem několikrát slyšel v souvislosti s panem Kalouskem: Mnozí považovali Miroslava Kalouska za muže, který se dopusil nepoctivostí a dokonce naznačovali i to, že svým působením na Ministerstvu obrany dokázal získat finanční prostředky pro KDU-ČSL. Nebylo tomu tak, ale nezařazením Miroslava Kalouska do stínové vlády Čtyřkoalice bychom jeho samotného a také KDU-ČSL nespravedlivě vystavili podezření, že tomu skutečně tak bylo. Obě věty jsou založeny na logice, kterou neuznávám a kterou nepřijmu za vlastní.

Ad 6)

“Veřejně jsem dal slib, že nebudu do podzimu roku 2002 usilovat o vedoucí politickou funkci”.

Budiž. Slib je slib. Respektuji.

Ad 7)

“Jan Kasal - i když chtěl - nemá důvod odcházet. Má jasný úkol zvítězit a potlačit nezdravé trendy v KDU-ČSL. Těmi jsou dnes bohužel touha po moci a neschopnost udržet na uzdě emoce. Nový tým se stejným předsedou je nutný”, pravil Miloslav Výborný.

Nejsem v KDU-ČSL dlouho, ale zatím se mi vždy vyplatilo řídit se čímsi, co by snad šlo nazvat politickým citem. Velmi dobře si vzpomínám na sjezd v Českých Budějovicích, který jsem prožil služebně v Paříži. Byl velmi hezký a slunečný víkend, celou dobu jsem však netrpělivě přemýšlel o výsledku a v určený čas jsem zasedl k počítači v internetové kavárně a vyhledal on-line zpravodajství ze sjezdu. Jakmile se objevilo jméno vítěze, nebyl jsem zklamaný a neviděl jsem v tom katastrofu, ale bylo mi jasné, že stranu nečeká žádný pohyb, který by byl vyvolán zevnitř a shora.

A opravdu se tak nestalo. Dnešní vedení nestačí reagovat na nové podněty členské základny a brzdí rozvoj strany. To mi říká politický cit. Letošní sjezd budu shodou okolností opět sledovat na internetu mimo republiku. Pokud by se na obrazovce objevilo stejné jméno jako před dvěma lety, bylo by to pro mne velké zklamání a považoval bych to za velmi vážné varování pro další osud KDU-ČSL. Ale je pravda, že se jedná jen o politický pocit jednoho obyčejného člena.

Jan Czerný

místopředseda Obvodní organizace Praha 2

16. května 2001

Vážení členové Celostátního výboru KDU-ČSL,

obracím se na Vás jako člen odborné zahraniční komise naší strany. Důvodem k sepsání tohoto dopisu je dlouhodobá nespokojenost s činností zahraniční komise a snaha přispět k pozitivní změně.

Z mé strany se nejedná o náhlé vzplanutí, ukvapené rozhodnutí či osobní spor. Než jsem se rozhodl oslovit Vás, apeloval jsem několikrát, slovem i písmem, na předsedu a další členy komise, ve snaze dojít ke zlepšení cestou vnitřní reformy.

Po roce a půl jsem dospěl k názoru, že tato cesta není možná. I přes osobní respekt k panu předsedovi Holáňovi jsem přesvědčen, že rozhodující část odpovědnosti za neuspokojivou činnost komise i její postavení v rámci strany leží právě na něm. Řešením dnešní situace však nemůže být jen změna na místě předsedy zahraniční komise, ale také změna v celkovém přístupu vedení KDU-ČSL k zahraniční politice a v neposlední řadě i změna v systému odborných komisí.

Nejprve se pokusím ve stručnosti shrnout zásadní připomínky k činnosti zahraniční komise. Ve druhé části předkládám vlastní návrh statutu zahraniční komise. Návrh sice není v souladu s platným statutem odborných komisí, předpokládám však, že se stane prvním příspěvkem k diskusi o další podobě odborných komisí KDU-ČSL.

Jsem samozřejmě připraven vyjádřit své stanovisko k činnosti zahraniční komise osobně před členy Celostátního výboru. Cílem je, aby KDU-ČSL měla dobře pracující zahraniční komisi, jejíž členové budou hrdí na své členství, jejíž výsledky a výstupy budou respektované celou členskou základnou, komisi, která v sobě bude obsahovat správnou dávku profesionality, rozvahy, odvahy, konkurence i spolupráce.

Mgr. Jan Czerný

V Praze, dne 18. 3. 2001

Připomínky k činnosti komise:

1) Komise nemá pevně stanovené termíny schůzek. To je velmi nepraktické pro všechny, kteří mají v životě i jiné povinnosti, než jenom zahraniční komisi. Téměř to vylučuje přítomnost mimopražských zájemců o práci. Naproti tomu, komise není svolávána v okamžicích, kdy jak se říká “jde do tuhého” a něco závažného se děje. To je naprosto nepochopitelné a neomluvitelné.

2) Komise (zdá se) nemá svého místopředsedu - ve chvíli, kdy pan předseda z nějakého důvodu chybí, komise zbytečně odpadá nebo se přesouvá na jiný termín.

3) Jednání komise se účastní průměrně pouze třetina členů. Vysokou absenci mají především poslanci a senátoři - někteří možná ani netuší, že jsou členy zahraniční komise. Takové pohrdání funkcí je nepochopitelné a vrhá stín zejména na způsob jmenování členů komise.

4) Jednání komise je naprosto neefektivní. Značná část setkání je věnována technickým záležitostem, které je možné vyřídit jiným způsobem, např. písemným připomínkováním.

5) Neexistuje pevně stanovený program jednání.

6) Komise nemá odvahu zabývat se ožehavými problémy. Stále sklouzává k obecnosti. O usneseních se nehlasuje, diskuse - pokud se vůbec nastolí - málokdy směřují k nějakému konkrétnímu závěru či doporučení.

7) Jednání o koncepčních dokumentech probíhá často tak, že členové komise obdrží materiály (bez přijatelného vysvětlení) až při jednání a jsou pak vyzváni, aby materiál na místě přečetli a připomínkovali.

8) O aktuálních problémech se začíná hovořit až v okamžiku, kdy se jednání chýlí ke konci (v mnoha případech proto, že pan předseda musí odejít na jiné, zřejmě důležitější jednání). Děje se tak prakticky jen na upozornění některého člena komise. Z časových důvodů je pak diskuse velmi krátká a nesměřuje ke konkrétnímu usnesení.

9) Zarážející a zároveň urážející je nedůvěra vůči členům komise. Např. při posledním zasedání pan předseda řekl, že materiál nemohl poslat členům k prostudování předem, neboť by se tak mohl před schválením dostat na veřejnost. Přečíst si ho mohli jen ti, kteří se - dle slov pana předsedy - “potulují okolo Poslanecké sněmovny”.

10) Předseda neinformuje o stavu návrhů zákonů a vládních nařízení, které se týkají zahraniční politiky.

11) Poslanci a senátoři zvolení za KDU-ČSL neinformují komisi o svých zahraničních cestách a výsledcích těchto cest. Nejsou k dispozici podrobné zprávy o setkání členů KDU-ČSL se zahraničními partnery.

12) Vrcholní činitelé KDU-ČSL nekonzultují v mnoha případech svá vystoupení s předsedou odborné komise, nedávají mu dokonce ani na vědomí své články, které se zahraniční politiky týkají.

Návrh statutu zahraniční komise KDU-ČSL:

1. Celostátní výbor KDU-ČSL jmenuje 15 členů zahraniční komise (po zvážení jejich odborné způsobilosti, prokazatelného zájmu o problematiku, časové disponibility a popř. na doporučení krajských organizací strany. Člen KDU-ČSL může být maximálně členem dvou celostátních komisí.

2. Na prvním jednání si jmenovaní členové zvolí v tajné volbě předsedu a místopředsedu komise. Celostátní výbor může zvoleného předsedu a místopředsedu odmítnout. Tento krok musí být členům komise zdůvodněn. Členové komise pak přistoupí k nové volbě. Funkční období předsedy a místopředsedy je dva roky. Po uplynutí dvou let proběhne nová volba předsedy a místopředsedy. Opětovné zvolení je možné.

3. Předseda komise má právo přizvat do Komise, dle svého uvážení, dalších pět členů. Celostání výbor potvrzuje jejich přijetí. V případě odstoupení některého člena koná předseda v duchu předchozí věty. Předseda navrhuje celostátnímu výboru členy k vyloučení z důvodů opakované neomluvené absence, při neúčasti na více než pěti řádných schůzkách nebo z jiných velmi závažných důvodů.

4. Komise si určí na půl roku dopředu pravidelné termíny řádných schůzek. Komise se schází řádně nejméně jednou měsíčně. Jednání vede předseda, v jeho nepřítomnosti místopředseda, v jeho nepřítomnosti další, předsedou pověřený člen komise.

5. Komise se usnáší, při řádných schůzkách, za přítomnosti alespoň jedné třetiny svých členů. K přijetí usnesení je třeba nadpoloviční většiny přítomných členů.

6. Předseda může v odůvodněných případech svolat mimořádnou schůzku. Při mimořádné schůzce se komise usnáší za přítomnosti alespoň jedné čtvrtiny svých členů. K přijetí usnesení je třeba nadpoloviční většiny přítomných členů.

7. Vedoucí schůze pravidelně informuje členy o návrzích zákonů, které se dotýkají zahraniční politiky a o kterých bude jednat Poslanecká sněmovna či Senát.

8. Poslanci a senátoři zvolení za KDU-ČSL mají povinnost informovat osobně komisi o svých služebních cestách do zahraničí a o jednáních se zahraničními partnery v ČR.

9. Předseda komise je zván na všechna jednání KDU-ČSL, která se dotýkají oblasti zahraniční politiky.

10. Komise se dále řídí všemi ustanoveními ve Statutu odborných komisí KDU-ČSL, která nejsou v rozporu s tímto Statutem.