Výsledky studentských voleb jako námět k zamyšlení? Proč ne?

Studenti jsou občané, kteří jsou (v naprosté většině) čistí příjemci dvou velmi silných sociálních solidárních systémů: rodinného a státního. Oba tyto systémy, společně či komplementárně,  jim zajišťují prakticky všechny nezbytné i zbytné služby. Narozdíl od důchodců jsou ty služby poskytovány nezásluhově, tedy bez reálné protihodnoty, pouze s jakýmsi příslibem budoucích výkonů.

Nejsem si jistý, zda si studenti tuto realitu připouštějí, já osobně jsem si jí ve stejném věku neuvědomoval. Tito mladí občané zvolili především strany, které bojují velmi hlasitě  za to, aby nebyly zadlužovány budoucí generace – to se jich samozřejmě velmi týká.  Ale oni nežijí mimo tuto realitu - oni jsou už minimálně 15-20 let příjemci nezanedbatelného dílu z dosud vypůjčené částky.  Jejich životní úroveň („pohoda“) je součástí dluhu – od lékařské péče, vzdělání  až po kulturní statky a sociální smír. Obsahuje jejich volba i souhlas s omezením jejich vlastní životní úrovně?

Jejich volba je samozřejmě  i protestem proti pocitu spoutání a proti různým omezením. Studenti jsou kategorie mimořádně konformní  i nekonformní zároveň. Jen s tím rozdílem, že o své nekonformitě ví, o konformitě nikoliv. Jejich volba je jistě i hodně emotivní – je pro ně opravdu velmi těžké ztotožnit se s panem Paroubkem, zřejmě budu obtížné identifikovat se třeba i s Cyrilem Svobodou, když mohou volit také mladého Lišku nebo pana Schwarzenberka, kterého by možná mnozí rádi adoptovali za svého dědečka.  

Pro KDU-ČSL je  sice tento nezvyklý průzkum veřejného mínění  trochu frustrující, ale neměli bychom tomu podléhat více, než je zdrávo. Ti mladí to nevědí, ale náš program je přesně pro ně: je to program mezigenerační solidarity, založený na dvou komplementárních systémech, které se ale nesmí překrývat. Naším programem je odpovědné hospodaření státu. Že jim nevyhovuje naše rozhodnost v některých otázkách? Neházejmě flintu do žita, možná se na to budou dívat jiným pohledem za dvacet let, až jim budou dorůstat jejich vlastní děti. Náš program není programem na čtyři roky, ale na více generací. To je myslím, pěkně volební heslo. Snad bychom jen mohli najít mezi sebou nějaké politiky, kteří budou mladší generaci něčím přitahovat. Robina Hooda nebo Statečné srdce ?...