Spolužití dvou názorových platforem

Nikdo nepochybuje, že v KDU-ČSL spolužijí dvě hlavní názorové platformy (stejně tak tomu je koneckonců v ODS, u Zelených, ČSSD i komunistů). Spolužijí již od revoluce, jejich konflikt však postupně graduje. Je hloupé si to nepřiznat.

Eskalace konfliktu není podle mého názoru způsobena jejich programovou neslučitelností, ale vzájemným odporem hlavních představitelů těchto platforem, kteří se pohybují ve vrcholné politice již přes patnáct let a navzájem si po celou dobu konkurují. Ke gradaci konfliktu přispívá naše neschopnost inteligentně rozhodovat spory v otevřeném souboji, absence nestrannosti stranického aparátu, neschopnost shromažďovat v reálném čase postoje členské základny a různé typy informačních bariér. K zostření konfliktu v posledních 8 letech došlo i proto, že ze stranického kolbiště definitivě odešla silná figura Josefa Luxe a v neposlední řadě i proto, že s každými volbami se zužuje prostor k profesionálnímu uplatnění v politice.

Jen těžko je možné si představit, jaké množství „kalu“ se mezi politiky po takové době usadí. Po letech zákulisních bojů je prakticky vše věcí interpretace, včetně barvy kravaty, a vzájemná důvěra je na bodu mrazu.

Za 11 let členství v KDU-ČSL jsem byl svědkem (někdy i účastníkem) velkého množství situací, které mne určitým způsobem ovlivnily a determinovaly. Například, některým lidem nemohu po těchto osobních zkušenostech důvěřovat. Tyto individuální negativní zkušenosti však mám s lidmi z obou platforem.

Jsem přesvědčen, že ostražitost či odpor vůči těmto politikům nebyly u mne vyvolány primárně odlišným pohledem na programové priority strany, ale zásadními neshodami v pojetí politického života: Způsoby, jakým prosazovali své politické názory, přístupem k řízení strany, k vnitrostranické demokracii.

Myslím, že je v podstatě jedno, jak ty dvě názorové platformy přesně definovat. Zda tak, jak to učinil David, či například tak, jak to učinil M. Kalousek během pardubického sjezdu. Existence politických platforem v KDU-ČSL je reálná, ale stejně tak je – dle mého názoru- reálné i jejich další spolužití a soužití.

To, co nám chybí, jsou dobré „technické“ mechanismy ke zvládání sporů, chybí nám funkční stranická struktura. Strašně postrádáme konkurenční prostředí, navíc jsme ho ještě zredukovali prodloužením funkčního období a dále ho redukujeme vlastní pohodlností. Někdy nám chybí odvaha řádně pojmenovat nepravosti, které se dějí kolem nás ve straně. Často nám schází vytrvalost při prosazování práva a spravedlnosti. Jsme velmi nedůslední a to se nám vrací jako bumerang. Také bych řekl, že nám fatálně schází vzájemná solidarita.

Jsem přesvědčen, že tyto dva proudy mohou v KDU-ČSL najít společnou řeč, že nejsou v nějakém absolutním protikladu. Společnou řeč v KDU-ČSL nesmí najít pravda a lež, přetvářka a upřímnost, spravedlnost a bezpráví, manipulace a korektní přístup, demokracie a anarchie. Přiznávám , že v tomto ohledu se považuji za ryzího pragmatika…