Vážené členky, vážení členové, Děkuji za všechny reakce a dovolte mi, abych se obrátil zejména k těm, kteří v nich hovořili o vystoupení ze strany. Pevně věřím, že tak neučiní. Za prvé: usnesení celostátního výboru nepředstavuje názor KDU-ČSL jako strany, ale pouze 29 členů celostátního výboru. O postoji strany se rozhodne na zasedání Celostátní konference. Pokud se Celostátní konference nedokáže usnést na stanovisku k volbě prezidenta, považuji za naprosto logické, že ztratí právo na další existenci a že na sjezdu v Pardubicích dojde k volbě členů tohoto orgánu. Za druhé: Za opravdu jednoznačně negativní zprávu lze považovat pouze to, jakým způsobem bylo vnitrostranicky jednáno (či spíše nejednáno) o kandidátu a s tím související skutečnost, že se KDU-ČSL se nedokázala shodnout na vlastním stranickém kandidátu, kterého by vyslala do prvního kola voleb. Za třetí: Připusťme, že oba současní kandidáti v nás mohou vzbuzovat zcela oprávněně určité otázky, pochybnosti či obavy, každý z nich s sebou přináší určitou politickou konstelaci. Pokud lidoveckým volitelům v hloubi duše jde pouze o prospěch celé České republiky, jejich volbu dle nejlepšího vědomí a svědomí jim věru nezávidím. Ale také je nijak nelituji, protože údělem každého politika je akt volby. Připusťme však také zároveň, že zvolení jednoho z těchto dvou kandidátů nepředstavuje pro naší zemi „tragickou havárii“. Česká republika bude i nadále (se Švejnarem či Klausem na Hradě) potřebovat co nejsilnější křesťansky-demokratickou „Středozem“ a tedy energii každého našeho člena. Za čtvrté: Já sám osobně bych volil pana Švejnara. Jeho pohled na svět je mi bližší než pohled pana Klause. Zkouším si totiž představit oba jako členy KDU-ČSL. U pana Klause se mi to daří s největšími obtížemi (i při našem ideálním širokém rozkročení…), u pana Švejnara se má představivost nijak zvláště nevzpouzí. Za páté a nakonec: Úvahy všech lidoveckých „šachistů“ o dalším vývoji politické partie po zvolení prezidenta považuji za naivní. Osobně dávám v šachách i politice přednost intuici a připomínám známé pořekadlo o tom, že když si plánujeme pečlivě budoucnost, Hospodin se směje, až se za břicho popadá.