Vždy přivítám, když se politik vysloví k politice. Proto vítám i text Jarda Orla nazvaný KDU-ČSL: vybrat správnou cestu.

Jarda píše o tom, co říká už několik let. Pro některé lidovce to bude důvod, aby text nepovažovali za významný. Mám opačný dojem. Je to důležitý text napsaný v důležité chvíli.

Osobně ho chápu jako jakýsi startovní výstřel závodu, jehož etapovým cílem bude dubnový sjezd v Pardubicích.

To, co upřímně nesnáším v KDU-ČSL, je systém odkládání rozhodnutí: tak dlouho se odkládá určité rozhodnutí, až je nepochybné, že už je vlastně málo času na jeho realizaci. Nejprve dlouhé měsíce hrají politici mrtvého brouka, aby těsně před termínem prohlásili, že by rádi, ale "že se to už nemůže stačit", či ještě lépe: "že se to nemůže kvalitně stačit". Příklady mám v rukávu hned tři, všechny velmi čerstvé: odmítnutí volby nového vedení v Praze po prohraných volbách, výběr kandidáta na prezidenta, příprava sjezdu v Pardubicích. Vždycky se schválně nic nedělo, aby na to nakonec bylo málo času a nemuselo se to dělat vůbec.

Čas neúprosně běží. Už v roce 2007 zaznělo z některých úst, že je příliš pozdě na to, aby proběhl volební sjezd. Dnes mnoho lidovců tvrdí, že je již příliš pozdě na to, aby se teze programového sjezdu diskutovaly na nejnižší úrovni strany. Za pár týdnů možná už bude pozdě, aby se o tezích diskutovalo na úrovni krajské. Před námi je tedy první teze, o které se bude hovořit na sjezdu a která jistě zaslouží, abychom se k ní vyjádřili. Dovolím si tak učinit ve stručných, možná dosti zjednodušených bodech:

1) Souhlasím, že KDU-ČSL se vychýlila v posledních letech v ekonomické oblasti nebezpečně napravo. Jako politik, který dlouhodobě hájí středovost KDU-ČSL (a který mj. považuje spojovník mezi KDU a ČSL za ideální politický střed v ČR), s tím nesouhlasím a podporuji návrat k sociálně vyváženému ekonomickému programu.

2) Souhlasím s Jardou, že v KDU-ČSL se nachází dvě soutěžící křídla. Myslím si však, že hledání vyváženosti ekonomického programu by nemělo ve straně vést k excesům typu vylučování ze strany, vystupování ze strany, ponižování či démonizování politického protivníka. Myslím totiž, že máme něco společného, o čem se tolik nehovoří a co nemusíme nutně hned nazývat křesťanstvím.

3) Tím společným, a řekl bych nadřazeným prvkem, je dle mého názoru pojem spravedlnosti - sociální, právní, lidské, vycházejícím z křesťanského pojetí člověka. Tento pojem je blízký mnoha lidem ve společnosti, kteří se přitom ani formálně nehlásí ke křesťanství. Hledání spravedlnosti je navíc společný lidem z chudších i bohatších poměrů, není primárně pravo-levé, ale obecně lidské. Rozumí se samo sebou, že spravedlnost je "sestrou" svobody a solidarity a že se tyto hodnoty vzájemně ovlivňují a omezují. Nicméně osobně mám pocit, že právě po spravedlnosti lidé v ČR v této době volají nejvíce a nejhlasitěji. KDU-ČSL je určena k tomu, aby jim ji nabídla.

4) K tomu se samozřejmě potřebujeme otevřít: nechceme pouze ty, kteří jsou zakořeněni v křesťanství, ale všechny, kteří jsou zakořenění ve spravedlnosti (myslím, že tedy nestačí to jardovo zakotvení "ve slušnosti"). Proto také musí být vnitřní život strany poctivý a zcela transparentní - nikoliv proto, že to je v souladu s mravy, ale protože je to spravedlivé a příkladné.

5) V posledním bodě chci připomenout, že v Pardubicích se nemůže hovořit jen o programu, ale také o reformě strany. Hovořit o reformě strany totiž znamená hovořit o nás samotných, tedy o lidech, kteří program vytvářejí, mezi sebou domlouvají a prosazují. Prošel jsem zápisy z předchozích sjezdů a až na výjimky se o reformě strany dosud nehovořilo. Jarda v závěru píše, že každá politická stran čerpá svoji sílu z obhajoby zájmů svých voličů. To je pravda, ale je také pravda, že každá strana čerpá sílu ze svých členů. Vedení strany za posledních 8 let je svým členům opravdu leccos dlužno. Čas neúprosně běží.