Se zájmem jsem si přečetl Váš dopis adresovaný předsedovi Cyrilovi Svobodovi, který se týkal Karasovy iniciativy na zpřísnění podmínek pro povolování interrupcí.
Možná jste si všiml mého příspěvku na diskusní internetové stránce KDU-ČSL, ve kterém jsem se ohradil proti invektivám některých novinářů vůči panu poslanci Karasovi a jeho iniciativě. Zároveň jsem vyzval k diskusi, ve které by se ukázalo, do jaké míry se s iniciativou ztotožňují  i další členové KDU-ČSL.  Věřím totiž, že většina členů naší strany souhlasí s cílem iniciativy, zároveň si však nemyslím, že se tato většina  automaticky shoduje ve výběru cesty, která k touženému cíli povede. Pokud chci jet z Prahy do Budějovic, nemusím přeci nutně přes Benešov, ale třeba také přes Písek.
Přiznám se, že jako členu Junior klubu křesťanských demokratů (Bohužel, běží mi již poslední rok členství…) se mi nelíbí poněkud zvláštní přístup, který jste v souvislosti s touto organizací a její předsedkyní v dopise zvolil. Myslím, že i pro Vás osobně je přijatelnější, pokud se mluví o panu Choděrovi, předsedovi obvodní organizace KDU-ČSL v Praze 10, a nikoliv pouze o „jakémsi“ pánovi. Dvojnásob to platí, pokud se hovoří o ženě. Zároveň si nemyslím, že by bylo vhodné, aby nějaký pověřenec KDU-ČSL vysvětloval členům Junior klubu morální zásady KDU-ČSL. Žádná organizace nemá morální zásady, morální zásady mají pouze lidé, kteří organizaci tvoří. O morálních zásadách by se ostatně nemělo příliš hovořit, ty by se měly prostě a jednoduše „žít“.
 
S přátelským pozdravem
Jan Czerný
(místopředseda KDU-ČSL Praha 2)
6. 8. 2001