Komentář k situaci

Z různých reakcí usuzuji, že jsme se dostali opět k určitému zlomovému bodu.

Předně musím říci, že si nemyslím, že by někdo ze současných politiků chtěl z KDU-ČSL přejít do jiné strany. Osobně znám mnoho lidí, kteří z KDU-ČSL odešli, ale jen málo těch, kteří odešli jinam. Vzpomínám si jen na dvě ženy: M. Bartáková a E. Rolečková. Nehodlám z tohoto činu nikoho obviňovat dříve, než se ho skutečně dopustí.

Po 11 letech ve straně však vím, že co lidovec, to odlišný názor. Někdy tak odlišný, až se člověk diví, že je s někým ve stejné straně. Co nás drží pohromadě? Některé zvyk, jiné základní programová a ideová orientace, další zase nedůvěra k jiným politickým stranám. Pro některé je tím zvykem i skutečnost, že politika se pro ně stala zdrojem obživy. To není odsouzeníhodné, to závisí na nás, tedy na těch, kteří je opakovaně volíme, někdy i přes opakované zklamáni.

Hodnocení ministrů poslanci byla - s prominutím - „hovadina“. Když už se tak stalo, navrhuji předsednictvu strany něco podobného, ale s větší vypovídací hodnotou: požádejte o hodnocení poslanců, ministrů, ministrů a obecně politiků celou členskou základnu! Na výsledky jsem osobně velmi zvědavý. Pokud pan Severa tuto „hovadinu“ uvádí jako relevantní politický argument, pak mu prostě a dobře chybí argumenty.

Drobná retrospektiva: Jak se pan Čunek stal předsedou? Zvolili jsme si ho poté, kdy pan Kalousek a další představitelé strany zradili hlavní předvolební slib KDU-ČSL a převedli tak stranu z krize latentní do krize viditelné. Nebo snad máme tak krátkou paměť a máme pocit, že Jiří Čunek se do funkce předsedy nějak zvolil sám? Největší chybou Jiřího Čunka nebylo jmenování pana Kalouska ministrem, ale skutečnost, že i přes předchozí příslib souhlasil s ustavením vlády založené na přeběhlících. Důsledky tohoto rozhodnutí pociťuje česká politika a česká demokracie dodnes. Poslanci a senátoři se pak podíleli na dalším zásadním chybném rozhodnutí: volbě V. Klause prezidentem. Nejevropštější česká politická strana tak pomohla zvolit na Hrad člověka, který intenzivně podporuje odstředivé síly evropské integrace.

Přiznávám, že také činnost nového předsednictva strany byla pro mne zklamáním, které však odmítám svalovat na jediného člověka, i když jeho politická odpovědnost je zcela zřejmá. Celé předsednictvo se nedokázalo věnovat reformě strany: stačí jen podniknout marné hledání v dokumentech a projevech, na žádný konzistentní projekt nenarazíme. To však platí i pro předcházející předsednictví M. Kalouska, C. Svobody a J. Kasala.

V přístupu M. Kalouska vůči vedení strany shledávám prvky neloajálnosti: tím největším je podle mého názoru vystoupení na sjezdu ODS. Naprosto otevřeně říkám, že pokud bych byl v pozici předsedy strany a můj ministr vystoupil na sjezdu jiné strany bez mého souhlasu, usiloval bych o jeho odstoupení. Povolení sázek, tak jak bylo provedeno MF, je na podrobnější diskusi, ale z politického hlediska je tento krok po usnesení předsednictva strany jednoznačně provokací. Pokud M. Kalousek slovně zesměšňuje kvalifikaci pana Čunka, pak je to, domnívám se, i pod jeho vlastní úroveň. Nevím, zda si to pan Kalousek uvědomuje.

Několik slov k D. Mackovi. Ještě jsem v KDU-ČSL neviděl politika, který by udělal tak zásadní kvalitativní skok za tak krátkou dobu. Jeho začátky v předsednictvu a v širším vedení strany nebyly snadné, nechápal jsem někdy jeho příliš opatrné postupy, ale asi to byla pro něj jediná možná cesta. Vidím v něm obrovské zaujetí pro věc, propojené s osobním nasazením. Obdivuji jeho klid a jsem přesvědčen, že je velkou nadějí pro KDU-ČSL.

Na závěr: Nechápu, proč jsme si nechali od ODS tak snadno vnutit myšlenku obměny vlády. Měli jsme jasně říci od první chvíle: NE!! Ta obměna je vedena snahou zlepšit pozici a obraz ODS ve společnosti. Uškodí dotčeným ministerstvům, která se rok a půl připravovala na předsednictví v EU.

ODS nám prostě "zahájila" v KDU-ČSL volební kampaň. Máme si mezi sebou co vyříkat, máme co vysvětlovat našim členům. Tak do toho!