Vážení a milí,

Končí rok 2009, ve kterém jsme zažili odchod několika desítek bývalých spolustraníků, kteří se pragmaticky rozhodli založit stranu jinou. Bylo to – a stále je - hořké období, které však v sobě nese i naději do budoucna a nové příležitosti.

Tento odchod zcela objektivně zmenšil náš „výsek“ v klasickém pravolevém politickém spektru. O to více bychom se měli snažit kreslit na všechny tabule, které máme k dispozici, náš známý politický trojúhelník (liberalismus, sociální demokracie a křesťanská demokracie) a v našem programu dokazovat voličům, že jsme připraveni vyrovnávat obě jednostranně materialistická chápání světa.

Nové voliče bychom měli lákat otevíráním citlivých a bolavých témat, odvahou, poctivostí a vytrvalostí. Nové členy bychom měli přitahovat kvalitou vnitrostranické demokracie a vnitrostranické diskuse.

Nová situace po sjezdu ve Zlíně nám dala naději na pozitivní změny ve straně. Zaznamenal jsem s potěšením několik dobrých zpráv v různých oblastech.

Mé profesní povinnosti a závazky mi v tomto období neumožňují přímou účast na politickém dění. Stal jsem se dočasně jakýmsi fanouškem KDU-ČSL. Zapáleným fanouškem, který pozorně sleduje zápasy svého mužstva a jeho výsledky, dění na hřišti i mimo něj.

Jako fanoušek jsem se pokusil hlasitým povzbuzováním dotlačit trenéry a mužstvo k symbolickému kroku, o který usiluji již mnoho let. Tímto krokem má být svolání celostátního setkání členů a příznivců (fanoušků) strany (mužstva). Dal jsem vedení strany na zvážení, zda takové setkání nesvolat na jaře 2010, tedy odstartovat nebo zakončit jím volební kampaň. Argumentoval jsem, že je nám takového historického setkání zapotřebí. Naposledy se uskutečnilo v roce 1990. Musíme se vnitřně nabít, zažít nějaký silný společný zážitek. Pocítit radost ze setkání, vidět jiné členy, než vídáme v naší místní, okresní a krajské organizaci po dvacet či i více let! Položil jsem otázku, kdy jindy svolat takové setkání, než před příštími volbami? Vždyť je nám jasné, že tyto volby budou pro KDU-ČSL křižovatkou. Cítíme to. Cítíme to všichni tak silně, jako jsme to ještě nikdy v historii necítili.

Na toto doporučení jsem dostal vícero pozitivních reakcí. Ani jednu zápornou. Členové z různých koutů země mi psali, jak by se na takové setkání těšili a jak je potřebné. Celostátní konference v prosinci o setkání nejednala. Členové předsednictva reagovali opatrně nebo nijak (jak smutný zvyk…). Dozvěděl jsem se jen tolik, že je potřeba zvážit, zda takové celostátní setkání by se dalo vhodně začlenit do volební kampaně. K otázce se tak znovu vrátí v průběhu ledna či na začátku února.

Budiž. Je nepochybně správné zvažovat, zda se takové setkání má uskutečnit v rámci volební kampaně. Přesto mi chybí od představitelů strany jasný vzkaz členské základně, zda je pro ně celostátní setkání politickou prioritou. Když ne na jaře, tak na podzim, když ne na podzim, tak příští rok. Pro mne takovou prioritou je. Nelze nic ztratit, můžeme jen získat.

31. 12. 2009